Varování

Varování Zdroj: Marek Douša

Steve Fisher: Včasné výstrahy, která bych rád dostával každý den

Tuhle jsem se díval na jeden díl televizního seriálu Hannibal a hned na začátku pořadu jsem si všiml upozornění na obsah vysílání: „Varování: Vzhledem k násilné povaze následujícího programu se divákům doporučuje sledovat ho jen dle vlastního uvážení.“

Mou první reakcí byla myšlenka, zda lidé, kteří si v televizi pustí pořad o sériovém vrahovi, co konzumuje své oběti, skutečně potřebují varování, že následující program by mohl být kapánek „násilnický“. Ale pak jsem si uvědomil, že existují i některá podobná upozornění, jež by mohla být vhodná i pro jiné oblasti mého každodenního života. Například:

(V novinách)

„Varování: Následující článek o nákladech na stavbu tunelu Blanka vás pravděpodobně pěkně vytočí. Čtenářům doporučujeme číst jen na vlastní nebezpečí.“

(V kině)

„Varování: Výroba následujícího filmu přišla na 250 miliónů dolarů. Jsou to v podstatě dvě hodiny 3D triků, automobilových bouraček, výbuchů a přiblblých dialogů. Jeho sledování vás ani intelektuálně neobohatí, ani moc nedojme. A později si z něj nebudete skoro nic pamatovat.“

(Na domovních dveřích mých rodičů)

„Varování: Táta si už zase přihnul a máma má jednu z těch svých nálad. Možná že tohle není ten správný den na návštěvu.“

(Na dveřích do našeho dětského pokoje)

„Varování: Po podlaze tohoto pokoje jsou rozesety tisíce kousků Lega, na nábytku najdete čmáranice pastelkami, na koberci skvrny od limonády a takřka všude po pokoji drobky sušenek. Možná byste si před vstupem měli vzít antidepresívum.“

(Na obrazovce mého firemního počítače)

„Varování: Dneska dostanete spoustu e-mailů od lidí, kteří po vás budou chtít různé věci, co možná nejrychleji‘, protože vás o to zapomněli požádat už před měsícem, kdy jste ještě měl dost času úkoly v klidu splnit. Při psaní odpovědí na tyto e-maily se snažte vyhýbat neslušným výrazům.“

(Na obrazovce mého domácího počítače)

„Varování: Tento počítač obsahuje váš nedopsaný částečně autobiografický román, který zřejmě nikdy nedopíšete. Ne že by na tom tolik záleželo, protože pokud by se vám ho dopsat podařilo, stejně by ho nikdo nečetl.“

(Pod kapotou vlastního vozu)

„Varování: Kapotu zase zavřete. Vážně. Proč jste to vlastně otvíral? Jestli je něco s motorem, stejně to nedokážete spravit, určitě ne tím, že budete dovnitř civět. Zavolejte radši automechanika a připravte si pěkných pár tisíc.“

(Na dveřích tramvaje)

„Varování: V tomto voze sedí spící opilec, jenž se už pár týdnů nemyl ani nekoupal. Přesuňte se do druhého vozu nebo si počkejte na další tramvaj.“

(V hospodě)

„Varování: Naše ďábelské toasty obsahují maso, které se zkazilo už asi před týdnem. A jediný způsob, jak maso prodat, je zamíchat do něj tunu koření a přehlušit tak ten odporný puch.“

(Ve volební místnosti)

„Varování: V této volební místnosti najdete jména lidí, o nichž jste pravděpodobně nikdy neslyšeli a o jejichž kvalifikaci pro práci politika nemáte pražádné ponětí. Vzhledem k tomu, že s velkou pravděpodobností takovou kvalifikaci nemá žádný z kandidátů, prostě jen zavřete oči a jednoho si namátkou vyberte.“

(Na žákovské knížce vlastního potomka)

„Varování: Neotvírat. Dneska je tak krásně. Proč si takový den ­kazit?“

(Před hovorem s vlastní ženou)

„Varování: Neptejte se jí, zda má právě menstruaci, zejména tehdy, když ji skutečně má. A taky jí ne­ukazujte žákovskou knížku vašeho potomka!“

(Na začátku tohoto sloupku)

„Varování: Následující sloupek může obsahovat určité duchaplné a zábavné pasáže. Nebo může být jen mírně čtivý. Je tu taky šance, že se z toho vyklube úplná blbost. Vždyť ten chudák autor si musí každičký týden vymýšlet nové téma. Zrovna dneska ho nechte vydechnout.“

Steve Fisher – Američan v Praze. Přeložil Jan Valeška. Text původně vyšel v Reflexu č.18/2015.