Přelom starého a nového roku je tak trochu magický okamžik. Lidé si naivně myslí, že mizérie předešlých dvanácti měsíců končí, a že do nadcházejícího období budou moct vykročit s čistým štítem. Není to sice pravda, ale zažitá představa dala vzniknout spoustě zábavných rituálů, kterými si můžeme závěr roku zpestřit.
Jak hluboké kořeny novoroční rituály mají si uvědomíme, když se podíváme do jejich historie. Jen z té naší, slovanské, si jich do dnešních dnů neseme spoustu. Staří Slované slavili Nový rok už o podzimní rovnodennosti a obydlí si proto zdobili symboly plodnosti oslavujícími nedávnou sklizeň. Patřily k nim hlavně zelené ratolesti, červená jablka, vlašské ořechy a kynuté pečivo. Dnes z nich máme vánoční stromeček s ozdobami, cukroví a vánočku. Symbolikou oplývala na konec roku i kuchyně, kdy se servírovala jídla z plodin, které měly čarovnou ochrannou moc. Na stole proto nesměl chybět česnek, černý kmín a houby, tedy ingredience, ze kterých dodnes pečeme různé varianty kuby. Pojídání luštěnin zase mělo přinést hojnost a bohatství. Obojí si snažíme přičarovat i dnes, když na Nový rok servírujeme čočku (pokud si do ní přidáte vejce, zajistíte si i plodnost).
I nenáviděný novoroční úklid má svůj rituální původ. Na Nový rok staří Slované své obydlí pečlivě uklidili, aby ho zbavili nepravostí a předmětů přinášejících neštěstí – hlavně vymlácené slámy, vaječných skořápek, ulit hlemýžďů a podobných symbolů prázdnoty a smrti. Do koutů se pak rozsypala sůl, která z nich měla vystrnadit zlomyslné duchy. Na závěr hospodyně prošla celý dům se zapálenou svíčkou. V každých dveřích plamínkem očistila rám na levé straně, pak překřižovala dveřní otvor směrem shora dolů a rituál ukončila ožehnutím pravé veřeje. Jestli se očista povedla, se ověřovalo zazvoněním na zvoneček. Když zněl jasně, byly zlé bytosti zapuzeny. V opačném případě bylo nutné rituál opakovat, dokud cinknutí neznělo čistě. Očištěný dům před černou magií a uřknutím chránily symboly napsané na vstupních dveřích. Dnes tam malujeme písmena K+M+B.
Pokračování 2 / 7
Krvavé pěstní souboje v Peru
Jedna z nejdivnějších tradic závěru roku je peruánské Takanakuy. Oslavy začínají 25. prosince slavnostní mší, během které se hojně popíjí alkohol. Pak se slavnostní dav nastrojený do masek vydá na pochod na náměstí nebo na louku za městem. Tam začíná hlavní část oslav, během které má každý občan právo vyzvat kohokoliv jiného na pěstní souboj. Tradice očistných bitek vznikla údajně z nutnosti potlačovat v malých komunitách rozepře, které by narušily jejich schopnost přežívat v drsných podmínkách náhorních plošin. Všechny křivdy, urážky a rozepře se proto řešily jen jednou za rok, ale zato důkladně. Souboje Takanakuy nejsou žádným rituálním tancem, ale nemilosrdnou bitkou, kdy teče krev, lámou se kosti a létají zuby. Aby do souboje nezasahovali diváci, dohlíží na průběh stráž vyzbrojená honáckými biči. Bitva končí, až když jeden z dvojice není schopen pokračovat. Oba zápasníci se poté obejmou, potřesou si rukama a jdou se společně opít.
Pokračování 3 / 7
Pálení celebrit v Ekvádoru
V jihoamerickém Ekvádoru se oslavy přelomu roku nesou v ohňovém duchu. Procesí nosí během svátků městem veliké figuríny populárních zpěváků, herců, postaviček z kreslených seriálů, ale i politiků, policistů a představitelů místní samosprávy. Figuríny symbolizují año viejo - uplynulý starý rok. S úderem půlnoci je jejich tvůrci rituálně podpálí a radují se, jak jejich pophvězdy a volení zástupci hezky hoří. Jelikož po upálených představitelích starého roku evidentně muselo zbýt mnoho vdov, vyrojí se hned po půlnoci do ulic měst „Viudas“. Roli truchlících manželek samozřejmě hrají muži oblečení do ženských šatů a paruk, kteří žebrají o peníze na pivo. Následně se v ulicích rozpoutá divoký večírek s hudbou a ohňostroji, který pokračuje často až do prvního lednového večera.
Pokračování 4 / 7
Uctívání bohyně moří v Brazílii
Brazílie je proslulá hudbou a karnevaly, oslavy Nového roku jsou ale poměrně umírněné a duchovně založené. Nejrozšířenějším rituálem je koupel v moři. Lidé se při ní oblékají do bílé barvy symbolizující čistotu, jediným barevným kouskem oblečení je spodní prádlo, které má být naopak co nejpestřejší. Než se člověk ponoří do vody, přeskočí nejdříve u břehu sedm po sobě jdoucích vln. Při každé si má vzpomenout na něco dobrého, co ho v uplynulém roce potkalo, a za co je vděčný. Rituál má uctít bohyni oceánů lemanjá, která se za každý skok odmění splněným přáním.
Pokračování 5 / 7
Rozbíjení nádobí v Dánsku
Ve většině evropských zemí doprovází Nový rok bouchání rachejtlí (zvyk mimochodem pochází z Číny, kdy měly petardy vystrašit démony a netvory unášející na Nový rok děti). Výjimkou je Dánsko, kde se ozývá třeskot rozbíjeného nádobí. V severské zemi se drží tradice, která velí zajít v poslední den roku ke kamarádům a před dveřmi jim rozbít talíř. Původně měl rituál pravděpodobně ochranný význam, protože přes ostré střepy do domu nemohli vkročit zlí duchové – v Řecku se ze stejného důvodu věší před dveře svazek cibule, v Turecku se před práh sype sůl. Dnes se význam rozbíjení talířů posunul a symbolizuje oblíbenost a přání všeho dobrého. Kdo má zkrátka v Dánsku na Nový rok před domem největší hromadu střepů, ten je nejoblíbenější a bude mít nejvíc štěstí. Aby toho nebylo dost, musíte v Dánsku s úderem půlnoci poposkočit, abyste o práh Nového roku nezakopli.
Pokračování 6 / 7
Vítání první návštěvy ve Skotsku
Skotové mají novoročních zvyků tolik, že pro ně vymysleli souborné jméno „Hogmanay“. Mezi populární rituály Hogmanay patří například průvody masek, sborové halekání básně „Auld Lang Syne“ nebo ohňové pochody, při kterých muži roztáčí nad hlavami hořící koule přivázané na řetězu. Nejdůležitějším okamžikem Hogmanay je ale „quaaltagh“, což znamená něco jako „první návštěvník“. Osoba, která vkročí do skotské domácnosti jako první, má předurčit, jak se bude pro rodinu odvíjet celý nadcházející rok. Nejlepším znamením je, když je prvním návštěvníkem vysoký, černovlasý muž, zvlášť když s sebou přinese dárky v podobě mincí, chleba, soli a whisky. O blonďaté návštěvníky nikdo nestojí, protože přináší smůlu. Spekuluje se, že pověra pochází z dob, kdy na pobřeží Skotska pořádali nájezdy Vikingové. Dávalo by to smysl. Když vám tehdy na dveře zabušil plavovlasý návštěvník, netřímal v ruce lahvinku whisky, ale sekeru.
Pokračování 7 / 7
Vyhazování harampádí v Neapoli
V italské metropoli se odpradávna drží zajímavý zvyk zbavovat se s odchodem starého roku starých věcí. Vrozený temperament ale Neapolitánům velí nevynášet z domu zastaralé vybavení dveřmi, ale vyhazovat ho z oken. Novoroční procházka Neapolí tím pádem může být dost nebezpečná, protože na ulici může z výšin přistát doslova cokoliv – od starého oblečení až po pračku. Kromě Neapole se tato tradice drží také v jihoafrickém Johannesburgu.
