Expresiva jsou pro mluvčí českého jazyka nepostradatelná, jelikož jsou to slova a slovní spojení, kterými vyjadřujeme citový, hodnotící a volní vztah k obsahu sdělení. Ve slovní zásobě českého jazyka můžeme vydělit několikero druhů expresiv – zdrobněliny, slova zhrubělá, hanlivá, eufemismy, vulgarismy a další. Rozhodně platí, že expresiva se mohou postupně neutralizovat. Třeba takový legionář měl původně hanlivé zabarvení, které se časem vytratilo. Pečlivě jsme pro vás vybrali několik slovních spojení přejatých z němčiny, jejichž stávající expresivitu můžete posoudit sami.
V titulku zmíněné techtle mechtle znamená ‚pletky, pletichy‘ a používá se jak pro označení lehkovážného a zpravidla utajovaného milostného vztahu či styku, tak pro označení piklů, intrik a machinací. Na původ tohoto slovního spojení existují dva různé názory. Možná si jej čeština vypůjčila z německého Techtelmechtel, jež se obvykle vykládá jako přetvoření italského a teco meco s významem ‚mezi čtyřma očima‘, které má původ v latinském tēcum (‚s tebou‘) a mēcum (‚se mnou‘). Za další pravděpodobné východisko techtle mechtle je etymology považován jazyk jidiš.
Naši předkové v období staročeském říkávali chalabala a chalybaly, které my dnes známe jako hala bala, a ačkoli se forma sousloví proměňovala ve velkém (haldy baldy, halam balam, hach mach, haky maky, haky baky, hác bác, hlatla matla, hatla patla), jeho význam zůstal stejný – ‚nepořádně, ledabyle‘. Je to jedno z expresivních spojení, v němž je druhá část rýmovou ozvěnou prvního, a má patrně svého předchůdce v německém hakkel-bakkel, které má význam ‚vše pospolu, bez výběru‘. Na úplném začátku bylo patrně spojení hakel bakel, které nalezneme v jidiš ve významu ‚všechno dohromady‘.
V češtině pobývá více takových rýmovaných sousloví převzatých z němčiny. Třeba mírnix týrnix (‚jakoby nic, bez ptaní‘) přejaté z německého, v hovoru používaného mir nix dir nix (doslovně „mně nic tobě nic“) nebo epes rádes, což je hovorový útvar s významem ‚výborný, dokonalý‘. Byl běžně používaný v letech 1900–1910 a vznikl z německého etwas rarse, které znamená ‚něco vzácného‘. Zajímavou cestu urazilo také sousloví láryfáry označující ‚plané, nesmyslné řeči‘. Na jeho počátku byly italské solmizační slabiky la re fa, které byly seskupeny ve figuru la re fa re, ta se pak ve Vídni v 18. století změnila na Larifari a dostala význam ‚tlach‘. Poté dorazila k nám, tedy opět přes němčinu. Jiná teorie považuje za předchůdce českého láryfáry italské tali affari používané jako ‚to jsou věci!‘.
O oblibě v rýmování svědčí vývoj původního sakumpak (‚všechno najednou‘), které se obměnilo na sakum prásk a také na sakum prdum a sakum pikum. Kořeny těchto výrazů vyrůstají z německého mit Sack und Pack (doslovně „s pytlem a balíkem“), které znamená ‚se vším všudy‘.
Pokud máte něco fungl nového, je to zase z němčiny, a to ze spojení funkel(nagel)neu, které se užívá v totožném významu a doslova znamená „nový jako třpytivý hřebík“. Výraz fungl tedy souvisí se slovesem funkeln (‚třpytit se‘). Příslovce fungl (‚zcela, úplně‘) se pojí v naprosté většině případů s přídavným jménem nový, ale je možné použít jej i ve spojení s jiným přídavným jménem – fungl moderní, fungl jedlý aj. Ovšem to je dost neobvyklé.
Částečně z němčiny a částečně z mluvy obyvatel Moravskoslezského kraje vzniklo spojení kurnik šopa. To patří k výrazům, jež používáme, když chceme klít, protože onen kurnik je slovem zástupným za vulgární výraz kurva. Šopa označuje kůlnu či chatrč a její původ lze najít v německém Schuppen (kůlna).
Slíbili jsme pečlivý výběr expresivních spojení vzniklých z techlí mechtlí češtiny a němčiny. Žádný hala bala text, který bychom si mírnix týrnix naškrábali, ale epes rádes jazykový příspěvek, fungl vymazlený. Samozřejmě to není výčet sakum pikum všech expresiv s původem v němčině. Jaká další znáte?
