V druhé polovině 20. století vznikla na území České republiky celá řada výjimečných staveb. Jen málo z nich, dost možná pouze jedinou, miluje odborná i laická veřejnost. Má ji na svědomí Karel Hubáček, vítěz architektonické soutěže na novou podobu televizního vysílače a hotelu s restaurací na Ještědu. Devětatřicetiletý architekt tehdy předložil komisi odvážný návrh, který ale nesplňoval zadání. To požadovalo vytvoření dvou samostatných objektů, zatímco on vyprojektoval budovu, která vše spojila do jednoho. A vyhrál. Základní kámen byl položen v roce 1966 a už o tři roky později získala ještě nedokončená stavba nejvyšší odborné ocenění na světě. Karel Hubáček se tak stal jediným českým laureátem Ceny Augusta Perreta, kterou mu režim zakázal v argentinském Buenos Aires převzít.
Krátká zpráva o tom, že České vysoké učení technické v Praze přijme studenty, rozhodla o tom, že se Karel Hubáček stal jedním z nejvýznamnějších českých architektů. Po maturitě byl nuceně nasazen a pracoval nejdříve v berlínské továrně na letecké součástky a poté v solných dolech se sovětskými zajatci. Ke studií se vrátil až po skončení 2. světové války, a protože přesně nevěděl, čemu by se v budoucnu rád věnoval, zkusil štěstí a zareagoval na výzvu. A vyšlo to!
Odvaha mu pak nechyběla ani v samotné praxi. Chtěl navrhovat stavby, které by mohly „morálně přežít i delší dobu, aniž by urážely vkus příštích generací.“ A s televizním a horským hotelem Ještěd se mu to bezesporu podařilo. I když i ten měl namále. Po Sametové revoluci byl totiž celý objekt privatizovaný a mobiliář Otakara Binara v lepším případě pod cenou rozprodaný, v horším zdemolovaný. Došlo to tak daleko, že Ještěd skončil v konkurzu.
Tehdy zareagoval správce konkurzní podstaty a oslovil nové provozovatele, aby restauraci i hotel znovu otevřeli. V září 1996 tak na Ještědu začíná působit místní společnost Ještěd, která hotel i restauraci provozuje dodnes a která zároveň iniciovala vznik spolku, jemuž se podařilo obnovit některé části interiérů a vrátit je do původní podoby. Hotel Ještěd přitom na všem finančně participoval.
„Přijeli jsme vám ukázat toto mimořádné architektonické, technické a inženýrské dílo. Sami vidíte, jaké jsou tady podmínky, jaký tady fouká vítr, a to je dnes ještě opravdu krásně. Častokrát to bývá jinak a počasí se mění z vteřiny na vteřinu. Když sem přijedete na návštěvu, tak si říkáte, že je to tady docela nebezpečné. A teď si zkuste představit, že to tu v těchto extrémních podmínkách někdo musel celých sedm let stavět,“ upozorňuje Adam Gebrian na náročnost celé realizace, která využila svého času hned několik unikátních technologií. V čem spočívaly, vysvětluje architekt a kritik veřejného prostoru v dalším díle svého pořadu Překvapivé stavby v úvodu článku. S kamerami internetové televize Mall.tv v něm zavítal i do obytné části malého, spíš komorního hotelu, jehož návštěva je mimořádným zážitkem. I proto je až na výjimky plný našinců, mezi kterými jsou nezřídka lidé z Liberce nebo blízkého okolí.
