Nový podcast CNC O všem! se věnuje boření mýtů v českém zemědělství. Další díl se zaměřuje na stále aktuálnější téma potravinové soběstačnosti. Její důležitost a potřebnost se ukázala zvláště v době pandemie. Jak je na tom Česká republika? Jakých potravin má dostatek a kde naopak pokulhává? Co stojí za tím, že jsou Češi nuceni nakupovat spíše zahraniční komodity než ty domácí? Nejen na to se moderátoři Kateřina Machová a Ondřej Jüngling ptali ekonomky Ilony Švihlíkové z Vysoké školy obchodní v Praze.
Potravinová soběstačnost je ukazatel, který určuje, do jaké míry dokáže daná země uspokojit potravinové nároky svých obyvatel z vlastních zdrojů v několika sledovaných kategoriích. Například obilovinami a mlékem je Česká republika z vlastní domácí produkce zásobena více než 100%, u jiných kategorií soběstačnost dlouhodobě klesá. „Velké problémy vidím u vepřového masa, kde jsme pod 50 %, a čerstvé zeleniny. Ta mi dělá opravdu velkou starost, protože její soběstačnost se pohybuje kolem jedné třetiny, což je varující. Pokud jste závislí na dovozu těchto základních surovin, které si můžete vypěstovat nebo vychovat u nás, není to dobré vysvědčení pro to, jak se v posledních letech hospodařilo,“ říká Švihlíková.
Když zahraniční produkce válcuje domácí
Byť je české zemědělství ve skutečnosti schopno vypěstovat zeleniny a ovoce více, potýká se s problematikou odbytu v obchodech. „Když jste malý zemědělec, těžko se dostanete do obchodního řetězce, kde si někdy kladou poněkud zvláštní podmínky. Zemědělci proto pořádají různé prodeje ze dvora nebo farmářské trhy. Když jdete na taková místa, je to zážitek, ale kdybyste si dělala čárky, kolikrát mezitím zavítáte do normálního supermarketu, bude tam obrovský nepoměr,“ tvrdí Švihlíková.
Některé evropské státy však s odbytem lokálních potravin problém nemají. A má to svůj důvod. „V zahraničí na to reagují tak, že zemědělci kooperují mezi sebou, buď mají odbytová družstva, v ideálním případě svůj vlastní řetězec, nebo nějaký jiný systém, jak se dostat ke konečnému zákazníkovi. A má to velmi dobrý důvod, protože vědí, že jako jednotlivci jsou vůči velkým řetězcům slabí, ale když se spojí, je jejich síla vyváženější. Větší kooperace by mohla zvýšit vyjednávací pozici ohledně konečné ceny potravin i našim zemědělcům,“ vysvětluje Švihlíková.
Nákup domácích potravin jako společenská odpovědnost
Vyšší cena lokálních potravin ale není jediným měřítkem, které je nutné změnit. „Je potřeba více působit na spotřebitele, aby zvažoval, za co vydává své peníze. Než aby nakoupil například deset zahraničních potravin, které se pak v lednici stejně zkazí, měl by spíš uvažovat nad tím, jestli není lepší podpořit domácí farmu, která si s tím dala velikou práci. Navíc tím pomůže i místní ekonomice, protože ty peníze zůstanou tady,“ dodává Švihlíková.
Chcete se o problémech zemědělců a domácích potravinách dozvědět více? Poslechněte si celý podcast O všem!
