nahoru

Zápisky bývalého vězně: Návod na výrobu bomby ve vězeňské knihovně. Odpovědné orgány jednaly laxně

Petr Komberec26. února 2021 • 13:50
Zápisky bývalého vězně: Návod na výrobu bomby ve vězeňské knihovně. Odpovědné orgány jednaly laxně
foto: Petr Komberec

Mnoho čtenářů se v souvislosti s mým blížícím propuštění mylně domnívalo, že ubírám na plynu, aspoň co do ostrosti mých textů se týče. Je sice pravda, že se mohlo něco takového na oko jevit, nicméně jsem spíše takticky vyčkával na vhodný okamžik. Pár měsíců před mým výstupem jsem už měl připraveno několik peprných témat s dobrým materiálem, ale předčasnou publikací bych ublížil hlavně sobě a pud sebezáchovy jsem v base opravdu neztratil. A tak kupříkladu až den před mým propuštěním jsem odeslal jednu tlustou obálku na Generální ředitelství VS ČR a tím spustil něco, co už nešlo zastavit.

Nebudeme však předbíhat a povíme si od samého začátku, co se vlastně stalo. Před svým propuštěním jsem vykonával práci pro Věznici Příbram, jako správce ateliérů, kdy jsem měl na starosti úklid sociálního zařízení, chodby, terapeutické místnosti a jiných prostor. V těchto prostorách byla taktéž i vězeňská knihovna, kterou však měl na starosti jiný odsouzený. Bývá tomu snad v každé takovéto knihovně, že jsou v regálech zařazené knihy jak pro odsouzené, tak i knihy určené výhradně jen pro zaměstnance. Knihy, ke kterým by se žádný z odsouzený neměl nikdy dostat. Některé tituly popisují rozsáhlou psychologii s metodikou, jak s odsouzenými pracovat, či jak s nimi jednat v různých situacích a podobně, nebo různá skripta popisující vězeňské koncepty.

Mnoho z těchto informací by se dalo zneužít nepředstavitelnými způsoby, pokud by se dostaly do nesprávných rukou. Nehodlám se v dnešním článku zabývat skutečností, že je knihovníkem sám odsouzený, jenž má ke všem těmto informacím volný přístup, ovšem upozornit na tento fakt je záhodné. Jak jsem se totiž nedávno dozvěděl od ředitele Věznice Příbram, knihovna disponovala mnohem explozivnějším materiálem.

S knihovníkem jsem se vídal krom víkendů takřka denně, ale nemohu říct, že bychom si vytvořili nějak pevný přátelský vztah. Byl to prostě jen kolega na blízkém pracovišti, se kterým jsem vycházel, jak se jen dalo, nic víc. Svou práci vykonával svědomitě a poctivě. Nebral si ani servítky se zaměstnanci jednotlivých oddílů, pokud jednali tak, že by to mělo narušit knihovní řád a podobně. Vedl důsledně evidenci zápůjček a měl opravdu dobrý přehled o tom, kterou knihu komu a kdy zapůjčil. Pokud někdo knihu nevrátil v termínu, nebo ji aspoň nepředložil s žádostí o prodloužení zápůjčky, tak byl schopen nevydat jedinou knihu celému oddílu. Jednou se tak stalo, že trval na odevzdání všech zapůjčených knih, aby mohl vypracovat nový seznam. A tak se vychovatel daného oddělení musel zaručit, že bude mít všechny nevrácené knihy druhý den nachystané a že tam mají i nějaké nezařazené tituly, které přidají jako dar pro knihovnu. Když jsem následujícího dne přišel ráno do práce, ještě tam nikdo nebyl. Před dveřmi knihovny jen stála bedna plná různých knih.

Neměl jsem sice moc času na čtení, ale tu a tam se mi podařilo něco přečíst. Snad ze zájmu nebo jen ze zvědavosti jsem do bedny nakoukl a pár těch knih přehrábnul, abych zjistil, zda-li mi něco náhodou nepadne do oka.

Jedna kniha mi do oka padla hned „Pyrotechnik v boji proti terorismu.“ Zpočátku jsem měl zato, že jde o nějaký akční román plný napětí, ale po pár prolistovaných stránkách se dostavil šok! O žádný román se rozhodně nejednalo. Byla to skutečná příručka pro pyrotechniky! Obsahovala nejen chemické vzorce a složení různých třaskavin, trhavin a jiných výbušnin či zápalných zařízení, ale co hůř, rady, jak zesílit účinky exploze nebo zápalných systémů. Kniha také popisovala nejrůznější roznětky, jejich složení či způsoby, jak se dají sestrojit tzv. na koleni. Nechyběl ani poměrně detailní seznam látek k výrobě nástražných zařízení, které se ve vězení dají relativně snadno sehnat. U zápalných systémů byl zas podrobný seznam bojových plynů, které vnikají hořením určitých látek.

Ovšem kniha také obsahovala informace, které bych označil za opravdu velmi nebezpečné už v civilním světě, natož ve světě za mřížemi. Příručka totiž velmi podrobně popisovala návody na výrobu nástražných výbušných systémů s podrobným popisem schémat jejich zapojení a podobně. Také nechyběly vypsané postupy pyrotechniků při jejich zásahu.

Sám jsem nejednou ve výkonu trestu odnětí svobody přemýšlel o tom, jak z dostupných materiálů vyrobit zábavnou pyrotechniku pro různé příležitosti, jako jsou Vánoce nebo narozeniny. Ze znalostí, které mám už z mládí, se mi podařilo vyrobit třeba petardy nebo římské svíce. Málokdo třeba ví, že i obyčejný cukr se dá použít jako okysličovadlo při výrobě třaskavin. Škrtátko zápalek obsahuje červený fosfor, hlavičky sirek jsou složeny z chlorečnanu draselného, jenž je vysoce reaktivní, sulfidu antimonitého a síry. I kamínek do zapalovače se dá dobře využít. Manganistan draselný KMnO4 známý spíše jako hypermangan se dá získat poměrně snadno od lékaře. Přitom jde o silné oxidační činidlo a s využitím redoxní reakce a jiných dostupných prvků máte třaskavinu jako hrom. Hliníkový prášek si dokáže bez obtíží obstarat snad každý vězeň. Nemohu vám popisovat poměry látek, se kterými můžete vyrábět nejen zábavnou pyrotechniku, nebo to s pomocí čistících prostředků dotáhnout k výbušným zařízením či bojovým plynům. Každopádně zmiňovaná kniha by i z absolutního laika udělala schopného teroristu.

V době koronavirové krize je situace ve věznicích mnohem napjatější než, kdy jindy. Odsouzení se občas začínají bouřit, což jste sami mohli vidět i z televizního zpravodajství a tak v této době obzvlášť, představuje tato kniha v rukách psychopata opravdovou bezpečnostní hrozbu. Za vnik této hrozby není odpovědný nikdo jiný, než zaměstnanci věznice, kteří nezabránili tomu, aby se příručka dostala až k samotným odsouzeným. Pochybení ze strany věznice dokonce přiznává i sám ředitel, což se dočtete sami už za malou chvilku.

Stojím tedy na chodbě, držím v ruce tento explozivní materiál a přemýšlím, jak s ním naložit. Jako vzorný a poslušný vězeň bych ji měl neprodleně odevzdat jakémukoli zaměstnanci VS. Ovšem pokud by se vůbec celá věc začala prošetřovat, stejně by se vše dříve či později zametlo pod koberec a to se mi opravdu nijak nezamlouvalo.

Sám jsem navíc bojoval s celým vězeňským systémem a teď se mi dostalo další patrony, které jsem se nechtěl vzdát. Dopustí-li se odsouzený jakéhokoli prohřešku je okamžitě potrestán. Dopustí-li se věznice pochybení, pak se vše zamlžuje a ututlává, což bytostně nesnáším. Rozhodl jsem se proto celou věc ohlásit Generálnímu ředitelství VS ČR.  Den před propuštěním jsem tedy odeslal oznámení o zabránění bezpečnostní hrozby s žádostí o prošetření celé věci, potrestání viníků a informování o učiněných opatření. Příručku jsem samozřejmě přiložil k písemnosti a vše doporučeně odeslal. Bylo mi jasné, že takto se nic jen tak pod koberec neschová. Minulý týden, tedy po více jak dvou měsících, mi přišla odpověď od ředitele Věznice Příbram plk. PhDr. Petra Červeného, s jejímž výtahem vás nyní seznámím (oskenovaný originál taktéž zasílám emailem do redakce Reflexu).

„Vaše sdělení, které jste zaslal na GŘ VS ČR bylo do Věznice Příbram postoupeno k přímému vyřízení. Skutečnost, na kterou jste upozornil, jsem nechal řádně prošetřit.

Šetřením bylo zjištěno, že uvedená kniha byla před její ztrátou součástí zaměstnanecké knihovny nikoliv knihovny určené pro odsouzené. Rovněž i označení Vámi zaslané knihy není v souladu s reálným označením. Knihu musela nezjištěná osoba nelegálně upravit a částečně znehodnotit.

Dle ustanovení §28 odst. 3, písm. c) zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, je odsouzeným zakázáno mimo jiné „přechovávat a rozšiřovat tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby a použití jedů, výbušnin zbraní a střeliva…, vzhledem ke skutečnosti, že Vámi zaslaná kniha nebyla určena pro zapůjčování knih odsouzeným, jedná se o selhání nezjištěné osoby, která Vám o knize dala informace a následně na Vaši žádost předala k dispozici.

Vaším jednáním jste poukázal na možný nedostatek ve Věznici Příbram. Celá věc byla řádně prošetřena a ve věci byla přijata opatření, aby nebyla ohrožena bezpečnost osob a majetku.“

Odpověď mě uspokojila jen v jedné věci a to té, že věznice konečně připustila pochybení, přestože ho označila jen jako „možný nedostatek.“ Každopádně mě nikdo, nikdy ve věci nevyslechl, takže mi je záhadou, jak pan ředitel přišel na to, že mi navíc „nezjištěná“ osoba dala o knize informace a navíc na mojí žádost mi ji předala k dispozici. Asi má pan ředitel nějakou vadnou křišťálovou kouli nebo mu jeho podřízení podstrčili nějaké smyšlené výsledky o šetření a on se ani nezamyslel nad jejich logičností. Osobně se mě takovéto ničím nepodložené nařčení dotýká a budu pravděpodobně žádat omluvu, nejsem už totiž vězeň, což by si pan ředitel měl uvědomit.

Nicméně je to názorná ukázka toho, jak probíhá vyšetřování a následné vyrozumění pod taktovkou Vězeňské služby ČR. Místo obviňujících tézí stačilo poděkovat za zabránění vzniklé bezpečnostní hrozby. Je totiž jen těžko představitelné, co vše by se mohlo stát, kdyby se nějaký odsouzený pokusil dle návodu připravit nástražné výbušné či zápalné zařízení a to ať už se zlými úmysly nebo jen tak čistě ze zvědavosti či jen pro zábavu. Kolik zraněných či mrtvých vězňů nebo zaměstnanců by na konci takového experimentu mohlo zůstat, to si asi nikdo nedokáže představit. Pokud byla kniha navíc součástí zaměstnanecké knihovny, jak pan ředitel uvádí, stejně k ní musel mít nějaký odsouzený přístup, poněvadž knihovníkem není nikdo jiný, než odsouzený. A s touto skutečností se při vyšetřování evidentně nikdo nezabýval.

Petr Komberec




Diskuse ke článku