Těžko v dějinách Československa hledat dva protikladnější muže, kteří stáli v jeho čele. První z nich byl symbolem demokracie, mravní autoritou a na Nobelovu cenu za mír sedmnáctkrát navrženým humanistou, ten druhý byl strůjcem komunistického teroru a na rukou mu ulpěla krev nevinných lidí odsouzených ve vykonstruovaných politických procesech. Přesto měly být ostatky obou prezidentů uloženy na stejném místě – v Národním památníku na Vítkově. Tomáš Garrigue Masaryk to ale odmítl a je pohřben na lánském hřbitově. O těle Klementa Gottwalda rozhodla strana. A tak se jeden z nejmonumentálnějších prostorů, který na našem území ve 20. století vznikl, stal na dlouhou dobu symbolem jejího režimu. A to není zdaleka jediná pozoruhodnost funkcionalistické stavby.
Autorem architektonické podoby Národního památníku na Vítkově byl Jan Zázvorka, který studoval a následně pracoval u Jana Kotěry. V ateliéru legendárního zakladatele české moderní architektury skončil v roce 1914. Tehdy narukoval na východní frontu, kde byl zajat, následně vstoupil do legií a stal se velitelem praporu. Do vlasti se vrátil až roku 1920 lodí přes Panamu. Jeho nejvýznamnější dílo mu tak bylo osudem přímo předurčeno.
Základní kámen monumentu demonstrujícího hrdost a odvahu českého národa byl slavnostně položen k desátému výročí republiky v roce 1928 a otevřen měl být o deset let později, ke dvacátému jubileu. K tomu už ale nedošlo. Za druhé světové války si z nekropole českých hrdinů, legionářů a osvoboditelů udělal wehrmacht skladiště, čemuž odpovídal i stav, ve kterém ho jeho příslušníci zanechali. Příležitost prohlédnut si jeho impozantní interiér se tak naskytla až v padesátých letech. I ta byla ale poznamenána dobou. Z památníku se stalo mauzoleum Klementa Gottwalda, o jehož provoz se starala stovka stálých zaměstnanců včetně sovětských specialistů povolaných na mumifikování soudruhova těla a jeho údržbu. V současnosti jsou prostory, ve kterých „operovali“, přístupné v rámci stálé expozice nazvané Laboratoř moci. A nejen ty.
„Památník na Vítkové patří mezi nejdůležitější monumenty 20. století na našem území, ale po revoluci byl dlouho nepřístupný a bylo možné ho obdivovat pouze zvenku. To se změnilo až v roce 2009, kdy byl Národním muzeum znovuotevřen po několikaleté rekonstrukci, která se nesnaží o nové věci, ale zohledňuje kvalitu a důležitost stavby. To, jakým způsobem je o ni pečováno a je udělaná veškerá infografika, je na vysoké úrovni a z toho mám opravdu radost,“ doporučuje návštěvu národní kulturní památky architekt Adam Gebrian. Než se o jeho slovech budete moct přesvědčit osobně, projděte si spolu s ním velkolepé interiéry vyzdobené souborem mozaik Maxe Švabinského a plastikou Jana Štursy aspoň online v novém díle Překvapivých staveb na Mall.tv. Mimochodem není to poprvé, co se štáb internetové televize vypravil na kopec nad pražským Žižkovem. Natáčel se na něm i jeden z dílů svérázné Olo Show, na který se můžete podívat zde.
