Každý den kolem ní projedou stovky aut, protože se nachází na frekventované Legerově ulici. Řidiče upoutají dvě podobizny, které jsou na budově Borůvkova sanatoria znázorněny. Josef Toufar a Jan Palach, dva muži, již se stali oběťmi komunistického teroru. Jakou spojitost mají s omšelou budovou v samém srdci Prahy?
Základy domu byly položeny už v roce 1882, kdy si v budově otevřel sanatorium český doktor Jaroslav Hausman. Jméno bude známé především fanouškům fotbalové Slavie, protože Hausman stál u jejího založení. Ve zdravotnické instituci se léčili především sportovci. Po smrti prvního majitele převzal budovu doktor Vladimír Borůvka.
Kokainová smrt
Borůvka koupil ještě vedlejší dům a rozšířil prostory. Fotbalisty vystřídala movitější klientela, na kterou se Borůvka orientoval. Zlí jazykové tvrdí, že se mezi zdmi sanatoria prováděly zakázané interrupce. V novinách se jméno renomovaného ústavu objevilo v roce 1937, na konci března byla před budovou nalezena mrtvá dívka. Jednalo se o Alžbětu „Elzu“ Langerovou, která se podle zjištění předávkovala kokainem.
Policie tehdy odvedla skvělou práci, zjistila dokonce, že Langerovou před sanatorium dovezl její milenec Václav Petřík. Shodou okolností stejný muž „Elze“ dodával kokain, v téže době také psal knihu o stavech, které v lidech vyvolává bílý prášek. Petříkova vina na smrti jeho milenky se nakonec neprokázala.
V době nacistické okupace zabrali sanatorium Němci. V pokojích byly umístěny děti z třetí říše v rámci programu, který zajišťoval vysílání nejmenších na ozdravné pobyty. Po válce přešla lékařská klinika do rukou státu, v jehož službách se černě zapsala do české historie.
Temná historie českých dějin
V roce 1949 započal tragický příběh faráře Josefa Toufara, který měl dle StB způsobit tzv. Číhošťský zázrak. Toufar byl po několika dnech zatčen, Státní bezpečnost jej podrobila krutému mučení. Jeho dezolátní stav měl na svědomí především vyšetřovatel Ladislav Mácha.
Toufar byl v noci z 23. na 24. února 1950 převezen do Číhoště, kde měl působit v propagačním filmu. Jeho zdravotní stav to ale nedovolil. Po cestě do valdické věznice mu praskl žaludeční vřed. Urychleně byl jako Josef Zouhal dopraven do sanatoria, kde se podrobil operaci. Jeho životní cesta skončila o den později na pokoji číslo 312 právě v Borůvkově sanatoriu.
O 19 let později se budova stane znovu svědkem smutné události. Tehdy v domě sídlila Klinika plastické chirurgie, jejíž součástí bylo i oddělení popálenin. 16. ledna 1969 vzplál na Václavském náměstí Jan Palach, poté byl uhašen a naložen do sanitky, která mířila na Karlovo náměstí. V tamní nemocnici jej nepřijali a sanitní vůz přesměrovali do dnešní Legerovy ulice (tehdy ulice Lidových milicí). Student v Borůvkově sanatoriu strávil tři dny, poté 19. ledna 1969 zemřel.
Klinika v budově sídlila až do 80. let, v roce 1983 začala dům používat Akademie věd. Po sametové revoluci v bývalém sanatoriu sídlilo nakladatelství Academia či Fakulta humanitních studií UK. V 21. století začal dům chátrat, dlouho byl ve vlastnictví hasičského sboru, který nakonec dům prodal zahraniční firmě.
Němého svědka smutných událostí připomínají podobizny Josefa Toufara a Jana Palacha na fasádě domu. Umístil je tam umělec Otakar Dušek v roce 2014.
