Vydělal milióny korun, znají ho nadšení mladí fanoušci po celém světě. A přitom jeho pracovní náplní je „jen“ sedět u počítače a hrát hry. Osmadvacetiletý Tomáš Šťastný, známý pod přezdívkou Oskar, stojí v čele nastupující generace esportovců, která z videoher udělala úspěšný soutěžní byznys.
Ještě před pár lety to znělo jako sen: sedět doma u počítače či herní konzole, hrát hry a dostávat za to peníze. Teď už je to realita. Takzvaný esport, kompetitivní hraní videoher, je největším a nejrychleji rostoucím trendem poslední dekády a je možné v něm dosáhnout miliónových výdělků. I ty největší světové firmy, jež s herním světem nemají na první pohled nic společného, poznávají, že investice do týmů a turnajů jsou správnou cestou k oslovení mileniálů a Generace Z. Tedy lidí, kteří svůj volný čas nejraději tráví on-line.
Esport možná není disciplínou fyzicky náročnou, hráči ale kromě herních taktik musí pilně trénovat psychiku. „Jsou to takové zrychlené šachy,“ řekl mi loni při návštěvě Prahy Wim Stocks, jeden z předních investorů na poli virtuálního sportu. Hráči by měli situaci odehrávající se na jejich obrazovce rychle analyzovat a během sekundy učinit klíčová rozhodnutí. Ti nejlepší to dotáhnou ke snovým ziskům a slávě. Jako třeba Tomáš Šťastný, alias Oskar.
Kolem roku 2005 byl jen jedním z těch, kteří v rodném Klášterci nad Ohří docházeli do tamní herny. Začínal na střílečce Quake, jednom z praotců kompetitivního hraní, než objevil svůj talent v Counter Strike. Hra s jednoduchou premisou, kdy se na mapě střetávají týmy teroristů a protiteroristických jednotek, doteď patří k nejpopulárnějším esportovým titulům.
„Tenkrát šlo vyhrát pár korun nebo nějaký hardware. Na tu dobu zajímavé peníze byly až na mistrovství České republiky, kam jste se mohl dostat díky celoročnímu bodování,“ vzpomíná Oskar v rozhovoru, jejž vedeme jak jinak než on-line. Z turnaje, který ho už jako patnáctiletého proslavil v české herní komunitě, si za druhé místo odnesl základní desku (tj. základní hardware většiny počítačů; pozn. red.). První turnaj, který vyhrál, mu už ale o dva roky dříve vynesl laptop. „Na turnaji dvojic jsme se s kamarádem dostali do finále, vyhráli ho a pak hráli proti sobě o notebook za 50 tisíc. Zvítězil jsem a daroval ho mamce,“ vzpomíná Oskar na svůj první triumf. „Výměnou“ dostal od maminky výkonné herní PC. Byla to mimochodem právě ona, kdo dal Tomášovi přezdívku, pod níž ho nyní znají po celém světě. „Začala mi tak říkat, když mi bylo asi pět. Vypadal jsem prý jako Oskar ze seriálu Létající Čestmír. Už mi to zůstalo,“ vysvětluje původ své přezdívky.
Šťastný se věnoval i jiným sportům, chvíli to v rodném Klášterci zkoušel jako fotbalový brankář, větší úspěchy měl jako hokejista – z ledu ho však stáhlo zdraví. „Na jednom z tréninků jsem si nadvakrát zlomil kotník a přetrhal vazy. Takže jsem radši tohle snažení ukončil a zůstal u hraní PC her,“ svěřuje se se svým působením na poli tradičních sportů. Ty má nyní už jen jako hobby. „Mezi moje koníčky patří stolní tenis. Nebráním se ani jiným sportům, myslím, že jsem docela nadaný,“ říká o sobě Oskar.
Relativní neúspěch v kariéře na hřišti a ledě mu každopádně dal možnost udělat terno v esportu. O svých příjmech se nechce bavit, vzhledem k profesionální smlouvě ani nemůže, odborný server Esportsearnings.com ale odhaduje, že z turnajů si zatím odnesl odměny v souhrnné výši přes osm a čtvrt miliónu korun. „Určitě je to blízko pravdě. Nějaké procento šlo zpět do týmu, ale jinak to sedí,“ přikyvuje.
„Koupil jsem si dům, dělám radost ostatním. A pořídil jsem si i vysněné auto. Semir z Kobry 11 mě namotal, od malička jsem říkal, že chci bavoráka,“ vysvětluje Oskar, proč do garáže zaparkoval BMW řady 5. Na rozdíl od nesmrtelného prcka z populárního německého seriálu si na vozidlo svých snů nemusel vydělat při automobilových honičkách a všechny výbuchy v jeho okolí byly jen virtuální.
Hry mě stály dva roky školy
Esportoví hráči jsou profesionálové každým coulem, několik hodin denně musí trávit před obrazovkou, především aktivním hraním, ale také videorozborem nadcházejících soupeřů. To si žádá svůj čas.
Například nejbohatší esportový profík světa Johan „N0tail“ Sundstein musel kvůli tomu, aby se mohl naplno ponořit do světa Dota2, předčasně ukončit střední školu. Sice nemá maturitu, jeho konto ale v průběhu let nabobtnalo zhruba na 175 miliónů korun.
Nejúspěšnější Čech Tomáš Oskar Šťastný sice střední dodělal, souhlasí ale s tím, že role profesionála na poli esportu jde se školou či prací jen těžko skloubit. „Kvůli tréninkům a jezdění na turnaje jsem hodně zameškal, taky mě to stálo dva roky navíc, než jsem se dostal k maturitě,“ přibližuje a přidává zkušenost bývalého spoluhráče z německého týmu Mousesports. „On v osmnácti studium pozastavil, protože jako profesionál by to nestíhal, brzdil by tým v tréninku a třeba bychom kvůli tomu nemohli na nějaké turnaje. Myslím, že udělal dobře, za tu dobu si vydělal tolik peněz, že pravděpodobně nebude muset nikdy pracovat. Já jsem naštěstí chodil do školy v době, kdy to ještě tak nehořelo,“ vysvětluje svou spokojenost s tím, že si maturitu stihl udělat před tím, než se příjmy z esportu začaly skutečně rozjíždět.
I prvních pár let po škole se snažil myslet na zadní vrátka, kdyby kariéra profesionálního hráče přece jen nešla podle představ. „Nastoupil jsem do továrny, ale skončil jsem asi po třech měsících, věděl jsem, že mám na víc. Asi dva roky jsem sháněl práci, mezitím jsem samozřejmě hrál hry, občas jsem vyhrál nějaké peníze,“ vzpomíná Oskar. Nakonec nastoupil do další fabriky, kde už měl větší zodpovědnost – vedl stroje na ložiska a byl mistr směny.
Práce ho překvapivě bavila a esport šel na chvíli stranou. „Nevadilo mi dělat dvanáctky. V tu dobu jsem vůbec nehrál hry, byl jsem úplně mimo dění. Jenže pak jsem v práci koukal na zápasy, viděl jsem, jak je to na vzestupu, a chtěl být u toho,“ říká. Stará vášeň ho rychle vtáhla zpátky. Peníze z výplaty šly na herní počítač a monitor. Našel si nový tým a po téměř dvouleté nečinnosti restartoval kariéru.
„Po dvanáctihodinové směně jsem šel hrát Counter Strike, trénoval jsem, začal jsem streamovat. Pár lidí si mě pamatovalo, opět o mě začal být zájem a já byl zase lepší a lepší. Asi po dvou měsících, kdy jsem spojoval práci a hru, jsem se rozhodl k riskantnímu kroku. Zeptal jsem se rodiny, jestli mám opustit práci a zkusit svůj talent a štěstí. A dostal jsem zelenou,“ dodává.
Oskara jeho schopnosti ve hře Counter Strike dostaly na turnaj kategorie Major, kam se probojoval jako první Čech. Tím pádem se dokázal zabezpečit „jen“ hraním své oblíbené hry. A zaujal i zahraniční týmy, díky nimž se proslavil daleko za hranicemi rodné země.
Esportové týmy mimochodem nejsou jen partičky nadšenců, ale plnohodnotné sportovní družstva s vlastním zázemím. „Mousesports měli v Kolíně nad Rýnem kancelář, kde jsme se scházeli a trénovali. V týmu HellRaisers v Kyjevě jsme zase pobývali na hotelu – každý dostal svůj pokoj, a k tomu jsme měli velké apartmá, kam nám nechali donést herní počítače,“ vysvětluje Oskar a pokračuje: „Taky nám lidi z organizace shánějí sponzory. Je to nastavené tak, aby se hráči mohli soustředit jen na hru.“
Chci to tu pozvednout
„Vím, že mě hry nikdy nepřestanou bavit, nechtěl bych se tohoto odvětví jen tak vzdávat. Až skončím kariéru, rád bych někde působil třeba jako kouč, předal zkušenosti. A chtěl bych zkusit pozvednout českou scénu,“ říká Tomáš Šťastný v závěru našeho povídání.
O domácí dění se po přesunu do zahraničí příliš nezajímá, s odstupem ale pár problémů vidí. „Znám majitele některých organizací a vím, že se moc snaží, aby vždy dosáhli na maximum, problém je ale podle mě v hráčích. Přijde mi, jako kdyby si málo vážili toho, že dostanou možnost věnovat se tomu full–time, a pak tomu nedají tolik, co by měli,“ říká. „Jestli někde česká scéna zaostává, tak určitě ve financích. Plat je vždycky motivace pro hráče, ale na druhou stranu, nevím vlastně, koho se zastávat, protože jsem měl šanci poznat, jak to někteří čeští hráči měli na háku,“ doplňuje.
K rozvoji místní scény pomáhá i Czech News Center ve spolupráci se sponzory CZC a Sazkou. Po úspěšné iSport LIZE ve fotbalovém simulátoru FIFA spustil Sazka eLEAGUE, v níž se utkávají nejlepší české týmy v Dota2 a Oskarově hlavní doméně, Counter Strike: Global Offensive. „Zaznamenal jsem, že eLEAGUE vznikla, je to fajn. Přitáhne další lidi a namotivuje hráče k lepším výkonům. Kdo by nechtěl vyhrát první ročník nové ligy, navíc s kvalitním prizepoolem,“ přitakává Oskar. Právě na finanční stránku věci si u nové soutěže stěžovat jistě nejde, účastníci si jen v prvním ročníku rozdělí dva a půl miliónu korun.
