Na Ukrajině jí přezdívají Plynová princezna, protože v devadesátých letech výrazně zbohatla, když podnikala v oblasti dodávek plynu z Ruska. V kanceláři má vlastnoručně podepsané paměti svého politického vzoru – Margareth Thatcherové a v Evropě je možná nejznámějším ukrajinským politikem. Proslavilo ji mimo jiné to, že byla jednou z hlavních tváří Oranžové revoluce, která v roce 2004 zabránila zmanipulovaným prezidentským volbám, v nichž měl „zvítězit“ proruský kandidát Viktor Janukovyč.
Z té doby si mnozí pamatují, jak blonďatá Julija Tymošenková nosila tradiční účes venkovských Ukrajinek – dlouhý cop omotaný kolem hlavy, aby podtrhla svou ukrajinskou identitu. Pro pochopení osobnosti Tymošenkové není od věci připomenout, že tehdejší politický miláček národně orientované západní Ukrajiny se ve skutečnosti narodil v Dněpropetrovsku na jihovýchodě země, kde se mluví hlavně rusky.
Přesto se následně stala lídrem prozápadních a proevropských politických sil, když poprvé kandidovala na prezidentku. V souboji, který se na Ukrajině popisoval jednoduchým označením „On“ vs. „Ona“, se v roce 2010 střetla s opět kandidujícím lídrem východní, více proruské Ukrajiny, Viktorem Janukovyčem.
Dodnes ale na Ukrajině mnozí pochybují, zda je přesvědčenou ukrajinskou vlastenkou a nebyla by nejlepší volbou pro Vladimira Putina. Za tuto rozšířenou pochybnost ale Tymošenková vděčí hlavně samotnému ruskému prezidentovi, který o ní jednou prohlásil, že je jediným ukrajinským lídrem, s nímž se dá vážně spolupracovat. Dodnes zůstává záhadou, zda to myslel upřímně, nebo chtěl jen poškodit silnou protivnici ruských zájmů na Ukrajině. Pravděpodobnější je samozřejmě to druhé.
Tři roky v cele
V Juliji Tymošenkové se není jednoduché vyznat. Letos se pokouší už potřetí v řadě získat funkci ukrajinské hlavy státu. Trojka se vůbec jeví jako číslo, které provází její politický příběh. Tři roky strávila v minulosti v čele ukrajinské vlády, a to jako vůbec první premiérka své země. Jiné tři roky ovšem proseděla ve vězení, kam se dostala poté, co neuspěla ve svém prvním pokusu stát se prezidentkou.
Tehdy v roce 2010 podlehla proruskému kandidátu Viktoru Janukovyčovi, který si následně najal amerického PR experta a pozdějšího dočasného šéfa prezidentské kampaně Donalda Trumpa – Paula Manaforta. Ten se rychle pustil do práce a rozjel proti Tymošenkové kampaň, jejímž obsahem bylo mimo jiné několik kriminálních obvinění, a nakonec i odsouzení na sedm let do vězení za zneužití moci, čehož se měla dopustit, když jako premiérka uzavřela v roce 2009 dohodu o dodávkách plynu.
Kromě vězení ji soud také nařídil zaplatit státu astronomické odškodnění 188 milionů dolarů a odsoudil ji k odnětí práva kandidovat ve volbách po celých sedm let, což byl možná hlavní důvod celého „cirkusu“.
Promeškaná revoluce
Přes řadu odvolání a kritiku ze zahraničí Tymošenková zůstala ve vězení, kde navíc dlouho držela hladovku, až do vítězství demonstrací na Majdanu. Z vězení se vrátila v nedobrém zdravotním stavu, a navíc trochu ve stínu „mužů Majdanu,“ kteří se aktivně účastnili předcházejících dlouhých demonstrací proti vládě prezidenta Janukovyče.
Přestože byla Tymošenková až do uvěznění hlavní postavou prozápadního tábora na Ukrajině, fakt, že na Majdanu sama nebyla, ji v dalších letech politicky oslabil. Kandidovala sice znovu na prezidentku, ale podlehla Petro Porošenkovi takovým rozdílem, že se před pěti lety ani nemuselo konat druhé kolo. Z dnešního pohledu se to ovšem může jevit jako její určitá výhoda.
Minimálně to Tymošenkové nyní umožňuje vést proti Porošenkovi velmi tvrdou kampaň, v níž neváhá mluvit o prezidentově zkorumpované klice nebo nazývat návrh Mezinárodního měnového fondu na liberalizaci cen plynu pro domácnosti „genocidou.“ Tato rázná rétorika, kampaň postavená na volání po změnách či nedávný návrh odvolat prezidenta Porošenka pro korupci jí vydobyl podporu, na jejímž základě patří k vedoucímu triu kandidátů před nedělním prvním kolem voleb, ale stejně z ní neudělal hlavní alternativu vůči současnému prezidentovi.
V této pozici ženu, která přece jenom působí v politice už čtvrt století, nahradil politicky neznámý „Sluha lidu“ – komik Volodymyr Zelenskyj. I pro Tymošenkovou to proto bude v neděli hlavně souboj o postup do druhého kola, o který bude zřejmě vyrovnaně bojovat s prezidentem Porošenkem. Pokud postoupí, bude Tymošenková bez pochyby sázet na své zkušenosti a kontrast vůči nezkušenému komikovi Zelenskému. Jistě opět zabrnká na národní city své voličské základny na západní Ukrajině. Jak velkou šanci by ale případně mohla mít, ovšem ukáží až výsledky prvního kola.
