Už jednou to vypadalo, že politická éra jednoho z klíčových polistopadových politiků skončila a vyměnil ji za objímání stromů na Vysočině. Nakonec se ale Milošovi Zemanovi i díky pomoci šikovného kampaňového týmu podařilo vrátit a na deset let se zabydlet na Pražském hradě. Nyní se už pomalu loučí. Takže je samozřejmě zajímavé sledovat, jak a s jakým odkazem.
Jistým způsobem může být výmluvným rozhovor pro Radiožurnál, který byl do veřejnoprávního éteru vyslán teď v neděli. V mnoha ohledech Miloš Zeman dokázal, že sice „jen idiot nemění své názory“, což neopomněl připomenout, ale že zásadový politik zůstává na svých postojích. Odkazoval se na Winstona Churchilla, mluvil s pohrdáním o novinářích a potvrdil své znovunalezené spojenectví s Andrejem Babišem.
Přesto pár okamžiků za pozornost stálo.
Jednak hned v úvodu rozhovoru Miloš Zeman dal najevo, že by přeci jen byl rád, aby po něm něco zůstalo. A že raději dá přednost menším cílům, navíc zahraničním, což je vždy svým způsobem pohodlnější. Řeč je o přesunutí české ambasády do Jeruzaléma, které má být symbolickým vyjádřením našich geopolitických preferencí na Blízkém východě.
Požádal prý premiéra Petra Fialu, aby spolu jeli do Izraele a byli oba u přesunu velvyslanectví. „Já české politiky na toto téma přemlouvám již delší dobu, ale protože Petr Fiala teď podepsal petici za přesun české ambasády, předpokládám, že to vláda konečně schválí,“ uvedl Miloš Zeman v rozhovoru. A reakce se nesla v očekávatelném duchu – premiér tento krok podporuje, ale teď jsou jiné priority…
…a to má ostatně i končící prezident, jak ve svém rozhlasovém vystoupení prokázal. Jednou z jeho posledních politických her se může stát výměna předsedy Ústavního soudu, byť Pavlu Rychetskému skončí mandát až příští rok v srpnu. Nebylo by to protiústavní, jak hned začaly znít některé podrážděné reakce, ale politicky necitlivé. Ale svým způsobem zemanovské.
Nejdříve ale co k tomu Miloš Zeman opravdu řekl: „Já v současné době řeším návrh Senátu na ústavního soudce…. Nu a co bude dál, o tom budu přemýšlet, až tento problém vyřeším.“ Neboli dle svých nejlepších zásad, vypustit pokusný balónek a pak vyčkávat.
A aby to nevypadalo, nastínil i pár zaostřujících představ. Nemá prý při výběru nového předsedy ÚS žádná omezení, jen to musí být člen soudu. A že by nový šéfsoudce neměl z této instituce dělat „třetí komoru“ parlamentu. A jak se Miloš Zeman nakonec rozhodne? V rozhovoru vytáhl svoji nejsilnější kartu, tedy nejistotu: „Něco jiného je uvažovat a něco jiného je rozhodnout se.“
Jinak zůstává Miloš Zeman konzistentní. Novináře vezme na milost jen, když píšou, jak mu souzní – zmínil například Jaroslava Kmentu a jeho článek v časopisu Reportér o odposleších v okolí prezidenta. Široké amnestie dávat na odchodnou nebude. A lituje, že do čela ČSSD, kterou vytáhl z politického bahna, po sobě pustil Vladimíra Špidlu.
A jeho sympatie vůči Moskvě? Nikdy přeci žádná přehnaná nebyla. O ruské invazi na Ukrajinu jen prostě dostal špatné zpravodajské informace. A dneska už má úplně jasno: „Není ohrožena pouze Ukrajina, je ohrožena bezpečnost České republiky.“
A koho by místo sebe viděl rád na Pražském hradě? To pochopitelně také neřekne, nicméně z jeho slov je to jasné. Zapomeňme na nějakého kdysi nadějného odborářského bosse, teď je tu těžší váha: „Vycházím z toho, že ze tří favoritů prezidentské volby mají dva prakticky nulovou politickou zkušenost.“ Neboli Andrej Babiš. Protože: „Podobně jako se nenecháte operovat chirurgem, který nevystudoval medicínu…“
S politickými zkušenostmi bývalého premiéra ve srovnání s ostatními kandidáty má Miloš Zeman bezpochyby pravdu. A zkoumat minulost dotyčného či jiné detaily související s jeho osobou? Kdo by se takovými maličkostmi zaobíral…
