A to jsme neletěli Air Force One, nýbrž se pětadvacet hodin kodrcali postarším autobusem z Prahy přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko až do malého městečka Plav na severovýchodě země. Ačkoliv jsem v průběhu cesty nacházel úsměvy na tvářích ostatních účastníků zájezdu stejně obtížně jako vlastní síly vystoupat na první naplánovaný vrchol, po jeho zdolání bylo jasno: stálo to zato.
Naskytl se nám totiž výhled na majestátní skalní masiv tvořící pomyslnou hranici mezi Černou Horou a Albánií. Ohromující. V ten moment jsme na Černou Horu nehleděli jako na chudou zemi, ale na zemi překypující přírodním bohatstvím. To ale kandidát do EU zpeněžit neumí a turistický ruch může například sousednímu Chorvatsku jenom závidět.
Článek si dočtěte na webu E15.cz >>>
