Alex Hannold je něco jako zjevení v oblasti světového lezení. Jeho specialita je absolutním vrcholem, který v oblasti zdolávání přírodních či umělých stěn může být k vidění. Během svých výstupů nepoužívá naprosto žádné lezecké vybavení; jediné, co využívá, je speciální obuv. Jediná chyba při takovém lezení pak může znamenat smrt.
„Když lezu, jsem v jiném světě. Mám jakýsi psychický pancíř, který dokáže, že umím přestat myslet,“ popisuje mladý nenápadný Alex. V devatenácti letech si vzal rodinnou dodávku, utekl z vysoké školy a začal jezdit po přírodních stěnách. Ve svém oboru, které provozuje naprosté minimum lidí na světě, se pohybuje na špici. Doslova.
„Lezení bez vybavení je čisté; musíte tu stěnu prsotě perfektně vylézt. Jde to rychleji než s nářadím nebo partnerem,“ popisuje Alex.
Jeho hledáček se nedávno zaměřil na kalifornský Yosemitský národní park, v němž se tyčí skála, kterou bez vybavení ještě nikdo nezdolal. 600 metrů vysoká stěna byla dvakrát větším soustem, než jaké Alex až doposud zvládl. Jeho pomyslný rekord byla dosud Moonlight Buttress v Utahu, která měřila 300 metrů. Alex zde poprvé popsal, že mu jeho „ochranný pancíř“ proti strachu vypověděl službu. Najednou, 550 metrů nad zemí, jej zachvátila panika. I tak se ale obrnil a nakonec svůj výstup úspěšně dokončil.
Jeho matka k tomu říká, že už se o něj nebojí. „Umí se perfektně ovládat. Zvládá sebekontrolu, ví, na co si může troufnout.“
Alex je typickým představitelem nenápadného, tichého, avšak inteligentního a schopného hrdiny. Ve svém pokoji má údajně neustále nepořádek; miluje knihy, rád čte Dostojevského. „Víte, i Mozart měl jistě v pokoji nepořádek…“ říká k tomu s úsměvem Alexova matka.
