Tihle kříženci se do bytu rozhodně nehodí: Když příroda mixuje, stojí to za to! | Reflex.cz
nahoru

Tihle kříženci se do bytu rozhodně nehodí: Když příroda mixuje, stojí to za to!

Radka Typltová14. července 2019 • 16:30
Tihle kříženci se do bytu rozhodně nehodí: Když příroda mixuje, stojí to za to!
foto: Pinterest

Vzpomínáte, jak Zdeněk Srstka uvozoval nejednu nabídku v pořadu Chcete mě? Tyhle křížence byste do bytu, ale i k domku se zahrádkou, stěží nacpali. Mezidruhové křížení vzniká jak za přispění člověka, tak spontánně v divoké přírodě. Křížit se oproti všem předpokladům může lev s tygrem, kůň se zebrou i delfín s kosatkou.

Nejznámějším mezidruhovým křížencem je tzv. liger (z anglických slov lion a tiger). Obecně platí, že první část názvu křížence označuje otce, druhá matku. Pokud by otcem byl tygr, jednalo by se o tzv. tigona. Liger bývá pořádný macek. Lví otec předává potomkům gen pro větší vzrůst, který lvice neutralizují růstovým inhibitorem. Tygřice tuto schopnost nemají.

Hmotnost ligerů se může blížit až 400 kilogramům (klasický samec tygra ussurijského váží maximálně 300 kilogramů). Největší známý liger - Herkules z floridského Miami - váží 418 kilo a měří 3,33 metru na délku a 1,25 metru výšku.

V minulosti se ligeři občas vyskytli i ve volné přírodě, většinou ale zemřeli ještě před porodem. Dnes přichází na svět už jen v zoologických zahradách a soukromých chovech. Často však trpí genetickými vadami.

Kromě ligerů a tigonů nabízí příroda i další libůstky: jaguparda, jaguona, jaggera, liguara... Někdy jde o křížení cílené, jindy se divoké kočky prostě potkaly „v dobré náladě“.

To by se ve volné přírodě nejspíš nestalo. Odlišné druhy se liší nejen chováním, ale i namlouvacími rituály. V zajetí jsou jejich pudy otupělé a příroda tak občas popustí uzdu fantazii.

Všechno má ale své částečné meze. Dále plodní jsou jen samiččí potomci. Ti se však mohou znovu libovolně křížit. Dvojnásobné křížence - tiligery odchovala jako první ZOO Garolda Wayna v Oklahomě.

Další hříčkou přírody je kříženec zebry a koně, tzv. zorse (zebra + horse). Jedním z rodičů může být ale klidně i osel. Před více než 100 lety se snažili v Jižní Americe zorse cíleně vyšlechtit jakožto tažné zvíře. Díky slibně se rozvíjejícímu automobilovému průmyslu zůstali „pruhatí koně“ této nevděčné služby ušetřeni.

Nejčastěji se kříží zebří hřebci s koňskými klisnami, jejichž potomkem je výše uvedený zorse. V případě prohození pohlaví – otec kůň, matka zebra – vznikne tzv. hobra. Drtivá většina kříženců koňovitých lichokopytníků je dále neplodná.

Obyvatele moří zastupuje tzv. wholfin. Tomuto termínu (spojení velryby a delfína) se ale vědci brání, přestože média po něm lačně skočila. Potomci defína skákavého a kosatky černé totiž s velrybami nemají nic společného. Kosatka totiž ve skutečnosti není kosticovým kytovcem, ale jedním ze zástupců čeledi delfínovitých. Největšího z delfínů ale může přerůst až o dva metry.

To ale lásce, nebo minimálně vášni, mezi nimi nebrání. Několikrát byli pozorováni ve volné přírodě, v delfináriu Sea Life Park na Havaji si hýčkají „whorfinici“ Kekaimalu, která už porodila 3 mláďata. Jejich otcem byl ve všech případech delfín. Mláďata ho dorostla už když jim byl pouhý měsíc.

 

Radka Typltová




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější