Výzkum se zaměřil na reálnou životní situaci, v níž se ocitá téměř každý z nás – pracovní pohovor. Na jedné straně byli hodnotitelé, kteří podle určitých kritérií měli za úkol hodnotit testované uchazeče o práci.
Na druhé straně pak byli právě uchazeči, kteří měli hodnotitele zaujmout. Hodnotitelé si dělali o uchazečích obrázek ze tří různých zdrojů: z videozáznamu, z pohovoru a z hlasového záznamu projevu jednotlivých žadatelů.
Výsledek ukázal, že v rozhodování o tom, kdo působil nejinteligentněji, hrála vždy roli právě hlasová nahrávka. Z ní mohli hodnotitelé pozitivně či negativně ohodnotit tón, jímž uchazeč hovořil, rychlost řeči, kadenci, případně slovní zásobu nebo třeba četnost užívání tzv. slovní vaty.
Rétorika je klíčová už od antiky
I ten uchazeč, jehož obsahová stránka byla erudovanější, ovšem nezvládl ji kvalitně převést do vhodné formy, byl hodnocen méně pozitivně. Výzkum je stejně zajímavý i z hlediska hodnocení vzhledu – ten totiž ustupoval do pozadí rovněž, protože hodnotitelé se soustředili více na řeč než na vizuální stránku uchazečů.
Technika mluvení, práce s hlasem a schopnost hovořit kvalitně spatra může mít tedy klíčový význam pro naši budoucnost. Do jisté míry je výsledek výzkumu potvrzením skutečnosti, že rétorické schopnosti byly a jsou již od dob antických považovány za klíčové, a to nejen při politických ambicích.
