Vědci pozorovali celkem 94 dětí, jejichž rodiče si pečlivě zapisovali míru fyzického kontaktu, množství spánku potomků, případného pláče atd. Po 4 letech a 6 měsících byla následně kontrolována methylace DNA. To je biochemický proces, jenž slouží mimo jiné také jako ukazatel, zda dochází k bezproblémovému biologickému vývoji. Výsledky prokázaly, že děti s nízkou mírou fyzického kontaktu mají rozdílnou DNA hned v pěti oblastech. Jedna z nich je přímo spojována s imunitním systémem. Další je pak dávána do souvislosti se zhoršeným metabolismem.
Odlišnost byla nalezena také u tzv. epigenetických hodin, tedy u míry stárnutí krve a tkání. Ta byla u dětí s menším množstvím fyzického kontaktu nižší než u ostatních. Již v dřívějších výzkumech byly přitom odchylky od normy v tomto případě dávány do souvislosti se zdravotními problémy.
„Myslíme si, že zpomalení epigenetických hodin u dětí může reflektovat špatný vývoj,“ uvedl Michael Kobor, jeden z členů výzkumného týmu.
K podobným závěrům došla již dřívější studie provedená na hlodavcích. Kanadští vědci jsou ale první, kteří prokázali, že míra fyzického kontaktu má stejné účinky i u lidí. V současnosti již chystají další fázi výzkumu.
„Pokud další studie potvrdí prvotní nálezy, pak dojde k ještě výraznějšímu podtržení důležitosti fyzického kontaktu, zvláště pak pro strádající nemluvňata,“ uvedla jedna z autorek výzkumu, Sarah Moore.
