Orešnik: Představuje ruská raketa hrozbu, nebo je jen falešným strašákem Putinovy propagandy?
Rusko nedávno použilo proti Ukrajině svou novou zbraň, střelu Orešnik. Tvrdí, že proti ní není obrany a že ji v případě potřeby použije i proti evropským státům, které napadenou Ukrajinu podporují. První efekt jejího použití už se projevil: pátá kolona Kremlu spustila litanie o tom, že Putinovi je třeba být po vůli, jinak nás touto raketou ztrestá. Ale je orešnik opravdu tak nebezpečný?
V praxi jsme otestovali jeden z nejnovějších raketových systémů středního dosahu, v tomto případě s nejadernými hypersonickými hlavicemi, který naši inženýři pojmenovali Orešnik, prohlásil Vladimir Putin ve svém projevu 21. listopadu loňského roku. „Úspěšně jsme jím zasáhli zamýšlený cíl v ukrajinském městě Dněpropetrovsk (ruská verze názvu města Dnipro). Byly jím komplexy pro výrobu raket pocházející ještě z éry Sovětského svazu.“
Ruský vůdce ale nezůstal jen u tohoto konstatování: „Provádíme testy systému Orešnik v reakci na agresívní akce NATO proti Rusku... Cíle určíme na základě hrozeb pro bezpečnost Ruské federace. Považujeme za oprávněné používat naše zbraně proti vojenským zařízením těch zemí, které umožňují používat jejich zbraně proti našim zařízením. A v případě eskalace budeme reagovat odpovídajícím způsobem…“
Jinými slovy orešnik je především hrozba evropským státům, jež nebudou Rusku po vůli, v první řadě těm, které poskytují pomoc Ukrajině.
Putin také prohlásil, že proti nové zbrani v současnosti neexistuje možnost obrany. A dodal, že testování zbraně bude pokračovat a jednou dojde i na sériovou výrobu. Jinými slovy: jsou tu ještě mouchy k vychytávání a Rusko má těchto raket málo.
Ale opravdu představuje orešnik hrozbu, nebo je to jen to, čemu Číňané říkají papírový tygr? Je vůbec Rusko schopné tyto výhrůžky splnit? Skutečně proti nové raketě neexistuje účinná obrana? A opravdu jde o varování určené evropským a americkým politikům, jak tvrdí Putin, nebo spíš o „střelivo“ do arzenálu hybridní války pro proruské propagandisty a trolly v zahraničí?
Na to může odpovědět jen bližší seznámení se střelou Orešnik a jejími skutečnými schopnostmi.
První útok
Proti Ukrajině orešnik Rusové poprvé nasadili 21. listopadu 2024. Terčem bylo Dnipro, ležící asi 400 kilometrů jihovýchodně od Kyjeva. Putin to tedy oznámil světu téhož dne – a také krátce poté, co změnil jadernou doktrínu Ruska, jež nově umožňuje odpovědět jaderným úderem i na útok konvenčními zbraněmi. To prozrazuje zamýšlený účel nové rakety: nemá ničit jen lidské životy a majetky, ale především vyvolávat strach, a tedy být zbraní psychologické války. Je otázkou, jestli se to opravdu povedlo.
Ukrajinské město Dnipro leží Rusům v žaludku už od rozpadu Sovětského svazu, protože ho pořád považují za své. Bolševici sem přišli ve 20. letech minulého století a pojmenovali ho podle jednoho komunistického vůdce na Dněpropetrovsk. Především ho ale hermeticky uzavřeli, protože tady mělo vzniknout průmyslové srdce SSSR. Během studené války k tomu ještě přidali elektroniku a aerokosmický průmysl. Právě zde kromě jiného vyráběli své balistické a kosmické rakety. Málo se ví, že za svůj věhlas kosmické velmoci vděčil SSSR především Ukrajině, protože na jejím území byly pro výrobu nejpokročilejších technologií lepší podmínky a schopnější pracovní síly. Rakety, drony i další techniku tu Ukrajinci vyrábějí stále.
USA nejspíš nějaké informace o blížícím se velkém útoku měly, protože varovaly už 20. listopadu své občany na Ukrajině a pozastavily činnost svého velvyslanectví. V Kyjevě se začala šířit panika, nechyběly ani zvěsti o tom, že Rusové použijí jakési nové typy raket. O den později velký nálet skutečně začal. Exploze se neozývaly jen v Dnipru, ale i v Kyjevě, Kryvém Rihu, Oděse a dalších městech. Západní experti odhadli, že kromě dronů Rusové použili také několik dalších typů raket, včetně obávaných kindžalů, Ch-101 a jeden exemplář jakéhosi druhu zatím neznámé strategické balistické rakety, již někteří považovali za starší RS-26 Rubež. Šlo by tedy o kategorii balistických střel, která zatím na Ukrajině nasazená nebyla. A to by znamenalo eskalaci konfliktu.
Že na Dnipro dopadl orešnik, prozradil až Putin ve svém projevu téhož dne. Podle Rusů „na padrť rozmetal“ tamní výrobní komplex Pivdenmaš – a ten by zničený viděli moc rádi hned ze dvou důvodů. Především se zabývá (kromě jiného) výrobou raket, jež Rusům pořádně zatápějí. Také ale šlo o bývalý sovětský podnik Južmaš, strategickou součást vojenskoprůmyslového komplexu bývalé komunistické supervelmoci, jehož destrukce by se hodila i propagandě směrované na občany Ruska. Podle ukrajinských zdrojů ale orešnik jenom poškodil střechy, což satelitní snímky později potvrdily.
Existuje také video údajně pocházející z tohoto útoku. Ukazuje velmi rychlý pád šesti objektů zanechávajících světelné stopy žhavého plazmatu. Z nich se za letu uvolňují menší projektily. Jejich dopad nepůsobí exploze ani požáry. Má se za to, že jde o vícenásobnou hlavici pocházející z jediné rakety Orešnik.
Další ruský útok novou zbraní přišel 8. ledna. Toho dne zasáhl jeden orešnik oblast Lvova poblíž polských hranic. Podle ruského zpravodajského důstojníka Sergeje Naryškina bylo zničeno opravárenské stanoviště pro vojenská letadla. Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) to však nepotvrdila. Místo toho oznámila zajištění trosek přísně tajné ruské rakety. A tak bylo možné o orešniku zjistit trochu víc.
Náraz místo exploze
Vojenští experti se většinou shodují na tom, že orešnik vznikl modernizací již zmíněné rakety RS-26 Rubež (v kódu NATO označené SS-X-31), které se nápadně podobá. Rusové ji testovali v letech 2011 až 2013, ale pak její vývoj pozastavili ve prospěch jiných zbrojních programů. Ani RS-26 nepředstavovala převratné inovativní řešení; byla pouze následovníkem třístupňové rakety Topol-M. Jinými slovy: tvrzení, že orešnik je zcela nová, revoluční zbraň, neodpovídá pravdě.
RS-26 jako přímý předchůdce orešniku nám o něm může ledacos prozradit. Šlo o střelu poháněnou tuhým palivem se startovací hmotností 36 tun. Mohla donést čtyři hlavice na vzdálenost až 5800 kilometrů. Po startu letěla po balistické dráze, jejíž nejvyšší bod se nacházel několik desítek kilometrů vysoko. Během pádu se jednotlivé hlavice oddělily a každá zamířila na odlišný cíl. Přitom by dosáhly až dvacetinásobku rychlosti zvuku, tedy 24 500 km/h. To vše mělo značně ztížit zaměření a zneškodnění hlavic.
Jak a v čem se orešnik od RS-26 liší, se názory expertů rozcházejí. Nikdo ale nesouhlasí s Putinovým tvrzením, že jde o zcela novou konstrukci. Podle některých to dokonce pořád ještě je pouhá RS-26, nanejvýš s nemnoha drobnými úpravami. Například zbrojní expert z University of Oslo Fabian Hoffman uvedl, že by bylo velkým překvapením, kdyby orešnik obsahoval víc než 10 procent nových částí. „Považuji za pravděpodobnější, že jen kanibalizuje RS-26,“ dodal. Ruská strana ohledně taktických schopností orešniku mlčí nebo mlží, a tak je odborníci pouze odhadují. Dosah se má pohybovat mezi 3000 až 5000 kilometrů, maximální výška dráhy letu je 100 kilometrů. Nižší dosah nejspíš znamená větší a těžší bojovou hlavici nebo zjednodušení konstrukce nebo obojí.
Stejně jako RS-26 Rubež má i orešnik několik hlavic; podle ruských tvrzení jich nese šest. Ty mohou být jak jaderné, tak konvenční. U těch ale nejde o klasické výbušniny. Místo toho jsou (zjednodušeně řečeno) v každé ze šesti hlavic pouze vhodně tvarované kusy těžkého kovu, například wolframu. Ty jsou zde uspořádané rovněž po šesti. Ničí jen svou kinetickou energií. Ta ovšem není malá: při pádu ze stratosféry obrovskou rychlostí náraz do cíle uvolní energii srovnatelnou s explozí několika tun TNT. A protože jich je celkem 24, výsledný efekt se podobá zásahu obrovskou brokovnicí. Ale pokud bylo poškození budov v Dnipru skutečně způsobené orešnikem, efekt za klasickou výbušninou stejné hmotnosti v tomto případě spíš zaostával.
Železné pravidlo
Také Putinovo tvrzení o nemožnosti detekce a obrany západní odborníci rozporují. Ukrajina sice opravdu nemá systémy schopné vypátrat střely letící v takové výšce, to ale neznamená, že neexistují. USA i západoevropské velmoci takové systémy mají. Izraelský protiraketový systém Iron Dome je dokonce považovaný za nejlepší na světě a nyní k němu přibyl i jeho laserový sourozenec Iron Beam. I ve věku balistických raket tak platí, že neexistuje zbraň, proti níž by rychle nevznikla obrana.
Problém boje proti balistickým raketám s vícenásobnými hlavicemi spočívá v tom, že pokud je jich hodně, mohou obranu zahltit. Existují však dva typy vícenásobných hlavic. První jsou takzvané MIRV (Multiple Independently Targetable Reentry Vehicle, tedy mnohonásobná návratová tělesa nezávisle mířící na odlišné cíle). Ta po rozdělení a oddělení od mateřské rakety samostatně manévrují, aby zničila objekty, jež mohou být navzájem velmi vzdálené. Pro protivzdušnou obranu tedy představují stejný problém jako několik střel a zvyšují tak spotřebu drahých obranných raket. I proto jedna vývojová linie směřuje k laserovým protivzdušným systémům, jejichž výstřel téměř nic nestojí, lze pálit s vysokou frekvencí a neomezeně dlouho.
Hlavice v orešniku ale nejsou MIRV. Při návratu do atmosféry raketa jen trousí kontejnery s neřízenými projektily, které neřízeně pokračují v její dráze a dopadnou relativně blízko u sebe. Nemůže tedy zničit víc navzájem vzdálených cílů. Navíc nevyniká přesností zásahu, protože na padající projektily působí řada vlivů a jejich dráhu nelze korigovat.
Zatím se také zdá, že Rusko není schopné pomocí orešniků zahltit ukrajinskou protivzdušnou obranu, protože momentálně se jeho zásoby těchto střel odhadují na pouhé tři až čtyři kusy. A Putinem oznámená příprava sériové produkce podle všeho nebude schopná dodat víc než pět kusů ročně. Když se k tomu ještě připočte vysoká cena rakety, špatná ekonomická situace Ruska a deficit vyspělých technologií v zemi, naskýtá se otázka, jestli nasazení orešniku poškodí víc oběť, nebo útočníka.
Někteří autoři se domnívají, že orešnik může nést také hypersonický kluzák Avangard. Ten nemá vlastní pohon ani explozívní nálož. Cíl rovněž ničí energií dopadu, protože údajně dosáhne až třicetinásobku rychlosti zvuku. Obranu proti němu má ztížit jeho možnost provádět manévry. Jinak se o něm skoro nic neví – kromě prohlášení Vladimira Putina, že „Rusko vyvíjí zbraňové systémy zcela nového typu, které budou létat hypersonickou rychlostí a budou schopné měnit trajektorii letu“.
Sen o zázračných zbraních
„Orešnik“ se obvykle překládá jako „líska“, tedy strom plodící lískové ořechy, což zní docela poeticky – ale proč by se tak jmenovala smrticí raketa? Ve skutečnosti je to tak trochu zmatení v překladu, protože orešnik také znamená lískový prut a to už tak poetické není. Ten se totiž používal k bití; ostatně „vylískat“ znamená někoho ztrestat. Což je pravděpodobnější výklad názvu zbraně: jejím smyslem je trestat neposlušné národy Evropy. Nebo by si to tak Rusové aspoň přáli: chtějí být drábem s rákoskou v ruce, který stojí rozkročený nad kontinentem, aby dohlížel nad jeho poslušností.
Otázka je, jak toho lze s pomocí orešniku docílit. Podle většiny západních analytiků raketa nepředstavuje nic nového ani z hlediska ničivé síly, ani z hlediska možností obrany proti ní. Obdobné zbraně mají i ostatní jaderné mocnosti. Nové je ale nasazení takové zbraně na bojišti. Protože je orešnik schopný kromě konvenční munice nést i jaderné hlavice, posouvá to svět o krok blíž k jadernému konfliktu.
„Nepřítel musí pochopit, že jsme připraveni zaútočit na území členských států NATO nejprve konvenčními zbraněmi,“ uvedl Sergej Karaganov, ruský politolog a bývalý poradce Vladimira Putina. „Pokud na tento úder odpoví eskalujícím způsobem, bude následovat jaderný úder.“ To je zřejmě také skutečný účel nasazení orešniku: ukázat, že když bude západní svět dál pomáhat Ukrajině, Rusko nemá zábrany odpovědět jadernou zbraní.
„Orešnik může zasáhnout cíle v Evropě během několika minut,“ tvrdí místopředseda Putinovy bezpečnostní rady a bývalý prezident Dmitrij Medveděv. „Žádné kryty vás nezachrání.“
Vojáci sice vědí, že obrana existuje, ale podobná prohlášení nemíří na vojáky. Jejich cílem jsou voliči v demokratických zemích. Pokud se je podaří zastrašit tak, že raději zvolí politiky, kteří budou Kremlu po vůli, splnil orešnik svůj účel.
„Orešnik sice nemění pravidla hry na bojišti, ale jako nástroj psychologické války funguje skvěle,“ řekl vojenský expert Mathieu Boulègue z britského thin tanku Royal Institute of International Affairs, známého jako Chatham House.
Ekonomicky slabému Rusku, jež vede nákladnou opotřebovávací válku, ale dochází čas. I proto jeho představitelé fantazírují o zázračných zbraních. Nejsou to jen nafouknuté informace o zázračných schopnostech orešniku. Je to také střela Burevestnik s jaderným pohonem a další podivné projekty, jež sice odčerpávají zdroje a z vojenského hlediska nemají smysl, ale Rusům dávají naději, že vítězství v „třídenní operaci“ nakonec přece jen přijde.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
