Kolik zlata máte v šuplíku? Cenný kov, kvůli kterému naši předkové neváhali zabíjet, leží všude kolem nás

Ve známé pohádce se sice tvrdí, že sůl je nad zlato, ale dobyvatel aztécké říše v dnešním Mexiku Hernán Cortéz to viděl jinak, když prý tamnímu vládci řekl: „My Španělé trpíme nemocí, kterou může vyléčit jen zlato.“ Cortéz to sice nejspíš myslel obrazně, ale pro většinu starých kultur žlutý, zářivě lesklý kov, jenž nerezaví, nerozpadá se ani se jinak s časem nemění, představoval mnohem víc než směnnou hodnotu. Byl zástupcem posvátného Slunce na Zemi, předměty z něj zhotovené měly magickou moc a používaly se při náboženských rituálech. Staří Egypťané věřili, že jejich bohové jsou celí ze zlata, zatímco starým Řekům stačili bohové, kteří měli jen zlatou krev.

Pak přišla nová doba, jež už na magii nevěřila a nahradila ji vědou. Ale vědci kupodivu zjistili, že zlato je opravdu mimořádný kov. Nejenže skoro s ničím nereaguje, takže je prakticky věčné, ještě ke všemu se dá dobře využít v mikro­elektronice. Sice nemá lepší vodivost než měď, ale na rozdíl od ní časem nekoroduje. Obzvlášť se proto hodí pro kontakty – a těch je v elektronice opravdu hodně.

A nejen to: zlato se nachází v lécích, v kosmetice, v proudových motorech i jiných částech letadel. Tvoří tenké vrstvy na zrcadlech kosmických teleskopů a hraje roli při největším dobrodružství lidstva v průzorech skafandrových přileb.

Jisté je, že zlata budeme potřebovat čím dál víc – ale kde ho vzít, když jeho zásoby jsou konečné, z větší části vytěžené a ten nevytěžený zbytek se odhaduje jen na asi 53 tisíc tun. Navíc je čím dál obtížněji dostupný.

Avšak je tu ještě elektronický odpad. Podle údajů OSN ho svět roku 2022 vyprodukoval 62 miliónů tun a toto množství se každoročně zvyšuje o dalších 2,6 miliónu tun. A to už by mohl být vydatný zlatý důl.