Dinosauroidi mezi vědou a konspiracemi. Mohla se z dinosaurů vyvinout inteligentní civilizace?
Dinosauři jsou dnes skoro všude, od hračkářství až po programy televizních kanálů. Vědci ale odhadují, že ve skutečnosti z fosilního záznamu známe jen 10 až 45 procent kdysi skutečně žijících druhů. Většina těchto fascinujících tvorů tedy zůstává nepoznaná. Nechybí ani názor, že se před námi ukrývá tvor, jenž se už v tomto dávném období evoluce mohl pochlubit inteligencí.
Roku 1981 pověřil Dale Russell, ředitel paleontologického oddělení Národního muzea přírodních věd v kanadské Ottawě, výtvarníka Rona Séguina, aby v životní velikosti zhotovil plastiku, která ztvárňovala jeho představy o inteligentním dinosaurovi. Russellův tvor stojí na dvou nohách a je vysoký jako průměrný člověk. Obsah jeho mozkovny činí 1100 krychlových centimetrů, tedy méně, než má průměrný dnešní člověk, ale na úrovni našeho předchůdce Homo erectus, který už používal nástroje a znal oheň. Holohlavá bytost s tříprstými končetinami a znepokojujícím pohledem hadích očí se žlutými duhovkami vyvolala diskusi mezi vědci i laickými fanoušky dinosaurů. Tehdy se těmto hypotetickým tvorům začalo říkat dinosauroidi.
Draci z ráje
Russellova práce nebyla první na toto téma. Už Darwinův žák a propagátor jeho myšlenek Thomas H. Huxley (1825–1895) nesouhlasil s tehdy všeobecně přijímanou představou dinosaurů jako ošklivých, nepovedených, hloupých a pomalých monster – omylů přírody od počátku předurčených k vyhynutí. Věřil, že šlo o tvory dokonale přizpůsobené svému prostředí, a dokonce jako první vyslovil myšlenku, že právě z nich se vyvinuli dnešní ptáci. Jeho názory ale zapadly a paleontologie se k nim musela znovu těžce propracovávat skoro sto let. Teprve v 60. letech minulého století se dinosauři dočkali rehabilitace a v paleontologii nastala éra označovaná jako dinosauří renesance.
Někteří vědci se pak ale nezastavili u rehabilitace dinosaura jen jako tvora, za kterého se evoluce nemusí stydět, a přemýšleli, jak by jejich příběh pokračoval, kdyby k němu srážka s asteroidem nenapsala předčasný konec. První myšlenku na pokračování evoluce až k „humanoidnímu“ dinosaurovi nadhodil již během 70. let americký astronom, spolupracovník NASA a popularizátor vědy Carl Sagan v románu Draci z ráje, jenž získal Pulitzerovu cenu. Kostru knihy tvoří úvahy o vývoji lidského myšlení, ale kromě toho si autor všiml, že tvor, kterému se tehdy říkalo stenonychosaurus, žijící před 76 milióny let, měl k vývoji v inteligentní bytost podobné předpoklady jako některé opice o mnoho desítek miliónů let později. Vedle velkého mozku to byly i volné přední končetiny s chápavým vratiprstem ve funkci palce a překrývající se zorné pole obou očí umožňující prostorové vnímání.
Carl Sagan byl populární jako tvůrce odvážných hypotéz i knih balancujících na pomezí románu a vědeckého eseje (kromě jiného je autorem románové předlohy k Zemeckisovu úspěšnému filmu Kontakt, v němž hlavní roli ztvárnila Jodie Fosterová), a tak většina ostatních vědců tehdy vnímala teorii o dinosauří inteligenci jen jako další pokus nekonvenčního astronoma upoutat pozornost médií. Ale ne všichni: právě od stenonychosaura se odrazil Dale Russell, když modeloval svého dinosauroida.
Později přišel s vlastní verzí podoby takového tvora americký psycholog Harry Jerison. Na rozdíl od Sagana a Russella viděl potenciál pro vznik dinosauřího inteligenta u rodu Dromiceiomimus. Ti byli trochu větší než stenonychosauři, ale jinak se jim celkem podobali. Tuto myšlenku se nebál přednést na sjezdu Asociace amerických psychologů v přednášce nazvané Chytří dinosauři a srovnávací psychologie.
Podobných studií se od té doby objevilo víc. Počátkem osmdesátých let dokonce uspořádala univerzita v Berkeley na toto téma velký a bohatě obeslaný seminář, jehož výsledkem byl kladný postoj k myšlence druhohorní inteligence. Obvykle však šlo pouze o úvahy typu „co by bylo, kdyby“ – v daném případě, kdyby vývoj dinosaurů nepřervala srážka Země s asteroidem na konci druhohor. A vždy následovalo znepokojivé konstatování: „V takovém případě bychom tu dnes nebyli...“
Někteří badatelé ale šli ve svých úvahách dál: mohl se inteligentní dinosaurus v druhohorním období skutečně objevit a zatím nám jeho ostatky i stopy činnosti unikají?
86 miliónů let evoluce
Dinosauři fascinují publikum přinejmenším od roku 1864, kdy vyšel Vernův román Cesta do středu Země. Když roku 1955 natočil Karel Zeman přelomový film Cesta do pravěku, předznamenal vypuknutí dinomanie, kterou roku 1993 naplno rozpoutalo Spielbergovo dílo Jurský park. Okouzlení dávno vyhynulými tvory je pochopitelné: nejdřív v představách čtenářů a pak i na filmovém plátně před očima lidí ožívají děsiví draci z dětských pohádek – a vědci tvrdí, že tu takové bytosti kdysi opravdu žily...
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
