Pražské divadlo uvedlo hru napsanou počítačovým algoritmem. Blíží se budoucnost, kdy významnou část lidské práce převezmou chytré stroje? Naplňuje se sto let od premiéry R.U.R. vize Karla Čapka? Nebo jde o stejnou utopii jako před sto lety?
Dvacátého pátého ledna 1921 premiérovalo pražské Národní divadlo drama Karla Čapka R.U.R. Původně mělo k uvedení dojít dřív, ale z provozních důvodů došlo k odsunu právě na konec ledna. Národní tak předběhl ochotnický spolek Klicpera z Hradce Králové, jenž Čapkovu futuristickou vizi, která dala světu výraz „robot“, odpremiéroval už den po Novém roce.
O sto let a měsíc později, 26. února 2021, uvedlo pražské Švandovo divadlo kus nazvaný AI: Když robot píše hru v on-line premiéře. Jde o první v Česku hrané drama, které kompletně napsal algoritmus umělé inteligence. Spojnic s Čapkem je tu víc: premiéra nové hry, jež má v názvu jím vymyšlený název pro myslící stroj, byla rovněž odložena (původně se mělo stihnout sté výročí uvedení v ND). Důvodem byla pandemie koronaviru. Zda by autora Bílé nemoci jeho jasnozřivost spíš překvapila, nebo vyděsila, se už nikdy nedozvíme. Podobně jako kdysi Čapek se však můžeme ptát na společenské a filozofické dopady kypící technologie. Nahradí po manuální práci roboti a umělá inteligence lidský faktor i v kreativních oborech?
Zdaňte stroje!
„Povolání profesionálního řidiče v USA zmizí do dvaceti let,“ tvrdil Barack Obama ještě v roli amerického prezidenta. Nástup samořídících aut měl podle jeho názoru do roku 2030 odsát z trhu práce na dva milióny míst: kamioňáky, taxikáře či řidiče dodávek do té doby nahradí systémy umělé inteligence. Podobná situace se očekává či očekávala ve stovkách dalších profesí. Nejen na Západě je velkým politickým tématem řešení situace, kdy automatizované systémy s pokročilými algoritmy rozhodování a řešení problémů odeberou milióny pracovních míst, a to zejména v segmentu manuální práce. Včasnou přípravu na plně robotizovanou budoucnost si jako hlavní politický cíl vytyčil Andrew Yang, jeden z demokratických vyzývatelů Donalda Trumpa a miláček technologicky orientovaných liberálů. V souvislosti s očekávaným mizením obrovského množství pracovních míst důsledkem automatizace se na obou březích Atlantiku skloňovala myšlenka základního nepodmíněného příjmu, tedy jakési celonárodně garantované renty, financované ze zdanění práce robotů.
Návrat lidí
Jenže se ukazuje, že vítězné tažení umělé inteligence světem manuální práce zatím není zdaleka tak přímočaré, jak si malovali technooptimisté a jak strašili novodobí luddité. Samořídící auta umějí předjíždět (na dálnici), držet rychlost či zaparkovat, ale do zcela autonomního autopilota mají zatím jejich řídicí systémy velmi daleko. A panují pochyby, zda se na tuto úroveň vůbec v dohledné době dostanou. Sázka na plnou robotizaci továren stála před několika lety Elona Muska téměř celý jeho byznys, když automatizované provozy nebyly schopné včas vyrobit ani zlomek kusů klíčového Modelu 3 automobilky Tesla. Do Muskových Gigatováren se tak vrátili lidé. Robotizace je nepochybně trend, právě tak ale platí, že schopní řemeslníci či dělníci se o práci zatím bát nemusí. O tom, že v rámci průmyslu 4.0 a nastupujícího 5.0 budeme spíše než úplného vyřazení lidské práce svědky přesunu lidí na odlišná místa ve výrobním řetězci, mluvil například na pražském Hackers Congressu 2020 výzkumník Petr Švarný z katedry kybernetiky ČVUT. Zatímco se však řešil dopad automatizace na manuální práci, zkoušela se umělá inteligence prosadit na docela odlišném poli.
Proces učení
„Zatím si to v sobě zpracovávám, ale můžu říct, že mě a celý realizační tým práce na textu napsaném umělou inteligencí dost vysála,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla a režisér inscenace AI: Když robot píše hru. „Iniciátorem projektu byl Tomáš Studeník, organizátor hackathonů CEE Hacks. Ve spolupráci DAMU, matfyzu a Švandova divadla pak vznikl celý projekt Theaitre, který jsme spojili právě s výročím uvedení Čapkovy hry R.U.R. Základní otázka zněla: dokáže umělá inteligence napsat divadelní hru? Je to tedy zároveň umělecký a zároveň výzkumný, technický projekt.“
Zajímá mě, jak na to šli. „Umělá inteligence, která text napsala, byla už dříve nakrmena okruhem licenčně dostupných dramatických textů. Algoritmus uměl původně generovat například novinové články. V první fázi, což byla hlavně práce pro dramaturga Davida Košťáka, to fungovalo tak, že programu se zadala výchozí scénická poznámka, počet postav (algoritmus zatím dobře zvládá maximálně dvě) a třeba první dvě tři repliky. Program začal psát. A David pak s umělou inteligencí pracoval. Označil jí místo, kde se začala textově cyklit, což se jí dělo, nebo kde ulítla do úplného nonsensu. Od těchto míst se pak začalo znovu a textový robot se učil.“
Robot dadaista
Na otázku, zda se režírování textu, který nenapsal člověk, liší od standardní inscenační práce, odpovídá Daniel Hrbek překvapivě: „Vlastně se to trochu blíží zkušenosti s dadaismem nebo absurdním dramatem, byť nechci tvrdit, že robot je druhý Ionesco. Umělá inteligence vcelku slušně zvládá psaní jednotlivých, na sebe navazujících replik, ale myšlení v dramatickém celku, v divadelních situacích, jí zatím činí obrovské potíže. Když jsem na začátku mluvil o pocitu vysátí, bylo to hlavně tím, že k jednání postav a obsahu situací jsme si i s herci museli domýšlet velký objem příběhů a motivací, které sice na jevišti nejsou vidět, ale bez nichž by text prakticky nešel inscenovat.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
