Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích, jak zní podtitul R.U.R., vznikalo na vrcholu pandemie španělské chřipky. K jejím obětem patřili nejen slavní malíři, jako byl Egon Schiele nebo Bohumil Kubišta, případně autor Cyrana, dramatik Edmond Rostand, ale také Guillaume Apollinaire, z jehož díla třicetiletý Karel Čapek vybíral do svého výboru překladů Francouzská poezie nové doby, vydaného právě v roce 1920. Ostatně i český doktor filozofie patřil k rizikové skupině kvůli křehkému zdraví. Bechtěrevova nemoc mu deformovala páteř i hrudní koš, zhoršila dýchání.
Jenže Čapek začal paradoxně právě tehdy žít na plný plyn. V létě 1920 navázal známost se svou pozdější manželkou Olgou Scheinpflugovou (1902–1968), mladičkou herečkou pražského Švandova divadla, a ještě téhož roku se seznámil se studentkou Věrou Hrůzovou (1901–1979), pocházející z Brna. Stihl vydat knihu sloupků Kritika slov, divadelní komedii Loupežník, zmíněnou antologii pozoruhodně přeložených šesti desítek francouzských básníků – a hlavně drama R.U.R.
Místo jeho vzniku připomíná pamětní deska v Trenčianských Teplicích, kde do roku 1923 působil lékař Antonín Čapek. Mladší syn Karel jej zde často navštěvoval a také tu rád tvořil – na místě bývalého lázeňského domu Poniatowski nyní stojí Hotel Pax.
Jako Baťa cvičky
Z dlouhé tradice umělých bytostí, z nichž k nejznámějším patřil hliněný pražský golem, se Čapkovo dílo vymyká mimo jiné přenesením frankensteinovského komplexu z privátní sféry pán versus sluha do veřejného prostoru. Lidstvo hyne pod náporem velkosériově vyráběných Robotů. Čapek při tom kladl důraz na jejich vizuální a později i povahovou podobnost s lidmi, proto je důrazně psal s velkým počátečním písmenem – podobně jako o šestnáct let později své Mloky.
V R.U.R. navázal na dva roky starou povídku Systém, kterou napsal s bratrem Josefem a vydal ve sbírce Krakonošova zahrada. Továrník Ripraton v ní u svých dělníků odbourává samostatné myšlení a redukuje je na stroje „konstrukce typu Operarius utilis Ripratoni“. Čapek zde rozvinul principy taylorismu, tedy vědecké organizace práce dle Američana Fredericka W. Taylora, a princip úspěchu největší automobilky světa vybudované Henrym Fordem. Ta snesla auto zbavující lidi dřiny z piedestalu luxusního zboží na předmět masové spotřeby – podobně jako u nás Král bot Baťa nebo právě továrna Rossum’s Universal Robots, chrlící na osamělém ostrově umělé bytosti prodávané do celého světa.
Její top manažer Harry Domin se vyznává: „Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem… aby žádná duše nepitoměla u cizích strojů… abychom z celého lidstva udělali aristokracii světa. Neomezené, svobodné a svrchované lidi. A třeba víc než lidi.“ Robota, tedy nucená práce poddaných za feudalismu, tak dala vzniknout nesvéprávné umělé bytosti, lidmi nucené ke dřině.
Karel připsal slovo později zdomácnělé v řadě světových jazyků staršímu bratru Josefovi: „,Já nevím,‘ řekl autor (KČ; pozn. red.), ,jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.‘ ,Tak jim řekni roboti,‘ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. A bylo to.“
Národní až po ochotnících
Dramatik předpokládal, že hra vydaná tiskem v listopadu 1920 bude před koncem roku uvedena v Národním divadle. Snažil se ovšem vyjít vstříc i nadšení ochotníků z královéhradeckého spolku Klicpera. Ti slíbili, že s uvedením počkají až po pražské premiéře. Svoje představení ohlásili na 2. ledna 1921.
Jenže v Národním se rozhodli premiéru posunout na 25. ledna 1921. Hradečtí o tom byli informováni dopisem – ovšem obyčejnou poštou, nikoli doporučeně. Zřejmě dotčené vedení spolku Klicpera dopis ztopilo. R.U.R. v režii Bedřicha Steina, jinak inspektora státních drah, tak mělo světovou premiéru v Hradci Králové.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
