Z plavecké dráhy k plátnu: Malíř Robin Blažek našel cestu k umění při pandemii
Ze závodního plavce malířem může zavánět rčením kozel zahradníkem, realita je ale úplně jinde. Právě o tom, jak se dostal malíř Robin Blažek od plavání k malbě, jsme se bavili v podcastu Večerka. V době, kdy se Robin rozhodoval, co dál dělat, pro něj neexistovala žádná jasná volba (na rozdíl od pekaře v reklamě na Jihlavanku), přitahovala ho ale lidská duše, a tak měl za to, že po dokončení školy půjde cestou psychoterapeutického výcviku. Do tohoto rozhodnutí ale hodila vidle pandemie covidu. Během ní si tak Robin našel svou vlastní cestu k umění.
Pomohly Robinovi nějak v tvorbě roky strávené pod hladinou? A našel by průsečík těchto dvou naprosto odlišných světů?„Být umělcem jsem neplánoval. Závodní plavání pro mě byla berlička a nejlepší kámoš. Sport a umění navíc nejde úplně dohromady. Plavání mi ale nakonec pomohlo v disciplíně,“ říká Robin. „Tvrdá práce, disciplína a zodpovědnost se do toho hodně propisuje.“ Přestože původně nevěřil, že by se mohl uměním živit, pandemie covidu mu dala prostor začít malovat a sdílet svou tvorbu s ostatními.
V jeho tvorbě se tematicky zaměřuje na lidskou zranitelnost. Nakolik je ochotný být zranitelný on sám? A proč se orientuje zrovna na tahle témata? "Dotýkat se zranitelných míst vnímám jako něco, co nás jako lidi pojí. Každý z nás má příběh a něco, co se nám stalo, jsou to často věci, které se dějou všem," vysvětluje Robin svůj přístup. Místo témat kritiky vůči společnosti, politice a podobně se soustředí spíš na psychologické dopady současných fenoménů na člověka. „Je to jak u sociálních sítí – můžeme kritizovat, jak je to špatné, ale mě zajímá, co to dělá se člověkem.“
Jeho rozhodnutí být autentický a otevřený se odráží v celém tvůrčím procesu. Robin považuje upřímnost a schopnost komunikovat osobní témata za klíčový aspekt umělecké tvorby. „Umění mi pomáhá říct, co mám na srdci. Chci se víc otevírat, i kdyby to mělo někoho od té tvorby odradit. Vědomě jsem se rozhodl ctít to, co je pro mě autentické. Vnímám, že jako umělci máme povinnost být otevření, autentičtí a říkat naše názory," říká o své filozofii, v níž propojuje psychoterapeutický přístup s výtvarným uměním.
Jak se staví k lidem, kteří se při pohledu na umění dostanou ke starému dobrému: „to bych zvládl taky“? Jak vnímá svou pozici „nestudovaného umělce“? Jak pomocí tvorby roste? Stalo se mu někdy, že by od obrazu odešel? A pro co si nejčastěji chodí do večerky? To vše zjistíte v nejnovější Večerce – podcastu, kde najdete hodně věcí na malém prostoru.
