První kroky v krizi: Co dělat, když vás zastihne válka?
Tisíce českých občanů uvízly na Blízkém východě, ale i v dalších regionech Asie, odkud se kvůli zrušeným letům vlivem eskalace konfliktu s Íránem nemohou dostat. Řada letišť v zemích Perského zálivu je uzavřená. Letecké společnosti, jež jsou schopny zajistit dopravu jinou trasou, mají omezenou kapacitu. Stát se pokouší dohodnout se soukromými dopravci repatriační lety, premiér od sněmovního pultíku apeluje na majitele firmy Ryanair Michaela O’Learyho, ať pošle svá letadla, ale většina lidí v době vzniku tohoto textu stále neměla jistou vidinu návratu.
Ministr zahraničních věcí Petr Macinka v minulých týdnech opakovaně tvrdil, že Čechům ve Spojených arabských emirátech nehrozí přímé nebezpečí, přitom se média a sociální sítě plní amatérskými záběry výbuchů, dopadajících dronů a raket. Řada lidí se oprávněně cítí v nebezpečí, mezi nimi byl i ministr sportu a prevence za Motoristy Boris Šťastný, který do Dubaje odcestoval na prodloužený víkend s tím, že tam žádné hrozby české úřady nehlásily. Domů se nakonec dostal po zemi i vzduchem, přes Omán, Saúdskou Arábii, Egypt a Itálii. Sice nestihl pondělní jednání vlády, ale je v bezpečí. Takové štěstí ale nemá každý, mnoho lidí tak musí nadále zůstat v oblasti, kde neví, co se bude dít. Jestli se situace nezhorší, nebo kdy se dostanou domů.
Z výpovědí Čechů na místě přitom víme, že reakce českého státu na jejich situaci je přinejmenším váhavá a opožděná. Vázne komunikace, informační systém DROZD, který ministerstvo zahraničí pro takové případy zřizuje, byl několik dní k ničemu.
Mimo obecná doporučení jsme se zeptali kolegů, kteří mají s krizovými situacemi bohaté zkušenosti, aby nám sdělili své rady a tipy, které jim pomáhají je zvládat.
Jarmila Štuková
fotografka
Do konfliktních oblastí jezdím fotit už dlouhá léta, takže jsem mnohokrát zažila, že plán odjezdu nevyšel – a to nejen kvůli uzavřenému vzdušnému prostoru. Několikrát jsem musela přespat jinde, než jsem původně plánovala, v Iráku dokonce i přímo na frontové linii. Když se něco pokazí, první reakce bývá často panika a snaha dostat se co nejrychleji pryč. Nejhorší je strach, jenž paralyzuje, nutí nás chovat se iracionálně nebo unáhleně. Nechci říkat, že jsem se ho už naučila mít pod kontrolou, ale rozhodně s ním umím lépe pracovat. Před několika dny jsem si to znovu vyzkoušela v Nigérii, když jsme tak tak utekli před napadením od agresorů ve slumu. Pro zklidnění mysli mi zase pomohl jednoduchý trik: krátký nádech, ještě jeden malý nádech a pak dlouhý pomalý výdech. Po pár opakováních jsem se uklidnila a byla schopná zase reálně uvažovat.
Nechci působit jako příručka, ale jiné rady než následující nemám: Mám u sebe nabitou powerbanku a naučila jsem se nosit energetické tyčinky ve fotobrašně. V mimořádných situacích se snažím nedělat unáhlená rozhodnutí, koncentrovat se na následující hodiny, potažmo dny, a to velmi prakticky – kde budu spát, kde seženu jídlo a pití a odkud získám spolehlivé informace. Sleduji jen ověřená média a zároveň kontaktuji místní novináře, fixery nebo lidi z humanitárních organizací. Ti často vědí mnohem dřív než oficiální zdroje, co se opravdu děje v terénu. Naopak velký odstup si držím od sociálních sítí, právě tam se v krizích šíří nejvíc neověřených zpráv a hoaxů.
Tomáš Vlach
válečný reportér
Hlavně zachovat klid. To je nejdůležitější. Zkuste si spočítat, jaká je pravděpodobnost, že se stane něco přímo vám, použijte selský rozum a trochu se uklidněte. Zažil jsem to v Kyjevě při ruské invazi v únoru 2022. Většina lidí začala panikařit a šířily se fámy, že Rusové jsou už za rohem. Nápad utéct měl každý a situace na kyjevském nádraží pak byla možná nebezpečnější než kdekoliv jinde. V tu chvíli mi pomohl stánek s kafem, trochu se zklidnit a rozmyslet, co dál. Vždycky se z toho dá nějak dostat, tak buďte optimističtí, ale nemachrujte, držte se dál od všeho vojenského a neopíjejte se, to snižuje ostražitost. Zapít to můžete pak v bezpečí.
Horší je, když se ocitnete ve většinově nepřátelském prostředí, třeba dnes v Íránu, kde hrozí, že se na vás obrátí hněv místních. Tam je namístě okamžitě zmizet. Vyhýbejte se davům a shromážděním, ideálně si najděte důvěryhodného průvodce, který vás dostane pryč. Jeďte pokud možno mimo hlavní silnice a check-pointy, schovejte zavazadla a nechte všechno odkecat místní, zatímco se budete nenápadně choulit na zadním sedadle.
PRVNÍ KROKY V KRIZI:
Následující řádky vycházejí z doporučení zodpovědných úřadů i osobní zkušenosti těch, kteří obdobnou situaci prožili.
Mají sloužit jako pomoc a rada těm, kteří by se při svých budoucích cestách chtěli v krizových situacích zasadit o své bezpečí tím nejlepším možným způsobem.
- Nepanikařte.
- Zaregistrujte se v systému DROZD na webu ministerstva zahraničních věcí, pokud jste tak již neučinili.
- Pokud jste v nouzi, kontaktujte místní zastupitelský úřad České republiky. Pro informace přímo z MZV můžete volat linku +420 224 181 111. Pokud cestujete s cestovní kanceláří, kontaktujte ji.
- Dejte vědět svým blízkým, co se s vámi děje.
- Sledujte zpravodajství a řiďte se pokyny místních úřadů, policie a armády.
- Pokud jste v bezprostředním nebezpečí, urychleně opusťte ohrožené místo, snažte se zemi opustit komerčními spoji, dokud to jde.
- Pokud nemůžete zemi opustit, vyhledejte bezpečný úkryt v uzavřené místnosti (nejlépe s minimem oken, sklepní prostory, podzemní garáže, hotelová chodba).
- Připravte si evakuační zavazadlo: alespoň doklady, peníze, léky, vodu a základní potřeby.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
