Koněvovy dostihy: Mohla být v květnu 1945 americká armáda v Praze dřív než Sověti?
„Není pochyb, že osvobození Prahy americkými vojsky by vytvořilo změněnou poválečnou situaci a silně by ovlivnilo i situaci v sousedních zemích. Za nanejvýš důležité pokládám, aby se toto velmi podstatné politické hledisko vysvětlilo Eisenhowerovi...“ Tohle je citát z telegramu britského premiéra Winstona Churchilla, jejž adresoval americkému prezidentovi Harrymu Trumanovi 30. dubna 1945. Prozíravý politik, který již v září 1938 ve prospěch československé svobody marně v britském parlamentu vystupoval proti mnichovskému diktátu, však ani v závěru války nebyl pochopen a vyslyšen.
Dodnes u nás mnoho lidí, pohříchu i publicistů, regionálních historiků či politiků, dokola opakuje jako mantru mýtus o nepřekročitelné linii, která byla stanovena představiteli protihitlerovské koalice v Jaltě v lednu 1945 a která striktně bránila Američanům v květnu 1945 osvobodit bojující Prahu. Během jaltské konference se však o Československu vůbec nejednalo. Nebylo také proč, protože všechny tři velmoci uznávaly Benešovu londýnskou vládu a udržovaly s ní dobré styky. Schůzka naopak formálně garantovala všem osvobozeným zemím právo „zvolit si vládní formu, v níž chtějí žít“.
Tomuto prohlášení věřili možná někteří naivní Američané, zatímco Winston Churchill věděl své, protože politika Moskvy na obsazených územích ve východní a jižní Evropě nenechávala rozumného člověka na pochybách, jak si Moskva jaltskou deklaraci o demokracii a právu národů rozhodovat o své budoucnosti představuje v praxi.
Eisenhowerův telegram
Vše navíc zkomplikovala 12. dubna 1945 smrt amerického prezidenta F. D. Roosevelta. Jeho nástupce Truman se ve své funkci zpočátku orientoval ztěžka. Pokud se vyskytly nějaké problémy, snažil se je přenášet na své spolupracovníky. Tak došlo k tomu, že na jaře 1945 de facto hlavní tíha rozhodování na americké straně ležela na generálu Eisenhowerovi, vrchním veliteli spojeneckých expedičních sil v Evropě. Jeho rozhodnutí například o osudech střední Evropy Truman hodlal podpořit, ať budou jakákoliv. Winston Churchill proto „tlačil“ i na Eisenhowera, aby rychlými postupy západních armád zajistil obsazení co největšího území, což se týkalo i Prahy.
„Vyfouknout“ Kremlu Prahu si Eisenhower mohl dovolit, zvláště po vypuknutí povstání v Praze a po zoufalých rozhlasových výzvách povstalců o pomoc. Sovětští vůdci by to museli, byť se skřípěním zubů, přijmout a určitě by to nevyvolalo žádný ozbrojený konflikt mezi dosavadními spojenci. Bohužel generál Eisenhower nikdy nepovažoval Prahu za vojenský cíl svého tažení, tím méně potom za cíl politický…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
