Potěmkinova velmoc Rusko: Válka na Ukrajině sebrala Moskvě velmocenské ambice, ale na kolenou ještě není
Ještě do nedávné doby se zdálo, že Rusko má ambice expandovat svou vojenskou sílu do světa. Před bezmála deseti lety poslalo vojáky do Sýrie zachránit tamní spřátelený režim. Na podzim 2020 vyrazili ruští „mírotvorci“ do Náhorního Karabachu, nedávno do Libye, Mali, Nigeru... Jenže teď se ukazuje, že země vyčerpaná válkou na Ukrajině na vytouženou roli velmoci nestačí a musí s ostudou vyklízet pozice.
Na okraj zpravodajství amerického Institutu pro výzkum války (ISW) se nedávno objevila jedna na první pohled nevýznamná zpráva. Ruská pohraniční stráž se stáhla z hraničního přechodu Agarak na íránsko-arménské hranici. Ano, je to stále tak – hranice Arménie s Íránem a Tureckem, které byly před rokem 1991 dělicími čarami Sovětského svazu od ostatního světa, tu dodnes hlídají Rusové a současná arménská vláda Nikoly Pašinjana se je snaží opatrně vypudit.
Arménská veřejnost přitom donedávna měla k Rusům spíše přátelský vztah. Jenže pak ruští vojáci, jež Kreml poslal před více než čtyřmi lety jako reakci na ázerbájdžánský tlak do Náhorního Karabachu fakticky k ochraně zdejších Arménů, nebyli na podzim 2023 schopni své poslání splnit. Ázerbájdžán Náhorní Karabach zabral a Arméni to vnímají jako zradu. Většina národa dnes volá po tom, aby Rusové, kteří kromě pohraničníků mají i – oficiálně třítisícovou – vojenskou základnu v Gjumri, ze země odešli.
Odchod ruských sil ze země je jedním z cílů Pašinjanovy vlády, ačkoli si při tom počíná velice opatrně. Nechce Rusko úplně naštvat, stále potřebuje ruskou pojistku pro případ další války s Ázerbájdžánem. Summity Společenství nezávislých států, nástupnického společenství Sovětského svazu, Pašinjan ale v poslední době navštěvuje spíše sporadicky a razí politiku sbližování se Západem, přičemž Rusko s tím není schopno cokoli udělat.
Chytrá versus hrubá síla
Moskva může tlačit plynem a ropou, kde zatím své páky má. S hrubou vojenskou silou je to složitější, protože každá ruka schopná udržet zbraň i každé bojové vozidlo jsou vrženy na ukrajinské bojiště. Prakticky nikdo neví, kolik bojeschopných lidí a techniky Rusko v Arménii má.
Moskva ani není s to „vypěstovat“ si v Arménii schopnou a silnou opozici. Částečně je to sice způsobeno politickými poměry v zemi (proruské opozici je dávána vina za ztrátu Náhorního Karabachu), jenže zčásti zřejmě i nedostatečnou kapacitou těch složek tajných služeb, které jsou odpovědné za vlivové operace – jejich úsilí je totiž upřené na to, jak co nejvíc uškodit Západu. Stále frekventované je šíření dezinformací, používané Ruskem proti svým „bratrským“ zemím ještě více než vůči nám, jenže to samo o sobě na širší destabilizaci společnosti nestačí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
