Už v příštích týdnech čekají budoucí středoškoláky jednotné přijímací zkoušky. Loňský kolaps přijímaček a přetlak především na gymnáziích znechutily možná tisíce deváťáků a jejich rodičů. Na tento rok stihl CERMAT vytvořit digitalizovaný systém a zatím to vypadá, že letos už fronty u škol neuvidíme. Nejen tento projekt ukazuje, jak zásadní je pro školství digitalizace a práce s daty. Hodně domácích úkolů má stát ještě před sebou, zatím se však zdá, že se státním institucím jednou něco povedlo.
Loňské jaro asi nemělo větší téma než přetížené střední školy. V posledních třech letech se hlásí silné ročníky. Aparát středních škol na ně nebyl připravený, přestože předtím nastalo totéž už u základních a mateřských škol kolem let 2015 a 2011. Demografický vývoj byl jasný. Problém však dost možná nespočíval ani tolik v kapacitách, jako spíše v organizaci, která byla zastaralá a prakticky nepolíbená digitalizací. Letos už se situace vyvíjí o poznání lépe, i když největší zkoušku má narychlo vytvořený systém ještě před sebou.
Fronta na poznání
Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, zkráceně CERMAT, dosud většinou od veřejnosti slýchalo kritiku. Jednou za archaické maturity, podruhé za podobně neprakticky zaměřené, příliš teoretické přijímací testy na střední školy. V příběhu přijímaček a jejich digitalizace je však CERMAT neočekávaným hrdinou, byť, jak už to tak ve veřejných a politických tématech bývá, s nějakým tím háčkem.
Začněme ale ještě v loňském roce. Problém tehdy nevznikl jen z důvodu samotných nízkých kapacit, ale především proto, že uchazeči mohli podat jen dvě přihlášky a mezi nimi nemohli vyjádřit prioritu. Proto nebylo dopředu jasné například to, kolik uchazečů na dané škole své místo uvolní, protože se dostali na jinou, přednější, a jejich místo tedy bude nakonec neobsazené. Kvůli těmto „virtuálně zaplněným“ místům byly tisíce uchazečů zhruba měsíc v nejistotě a musely stát fronty na ad hoc uvolňovaná místa na různých školách, případně čekat na výsledky odvolání.
Samotný fakt, že šlo podat jen dvě přihlášky, navíc způsoboval, že se mnoho uchazečů nedostalo vůbec nikam, protože si zrovna vybrali dvě školy, jež jsou žádané. Právě ti pak museli obíhat s papíry další školy, které zrovna zvýšily kapacitu. Tato místa ale nebylo možné hledat v žádném centralizovaném systému, rodiče a uchazeči si je museli najít sami. Odtud pak pocházely loňské dlouhé fronty před gymnázii v Brně, Praze a dalších velkých městech. Fronta na vzdělání je sama o sobě obraz, jaký žádná vyspělá země nechce vidět. Pro stát je to velmi nepříjemný symbol.
Tehdy se jednotliví aktéři vzájemně osočovali, kdo za situaci může. Vláda, která měla připravit digitalizaci přijímacího řízení? Nebo kraje, jež zřizují většinu středních škol a zajišťují kapacity?
Nečekaný zachránce CERMAT?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
