Karel Schwarzenberg reprezentoval jeden společenský proud, zatímco těm zbylým byl trnem v oku. A jen obtížně to v rovnostářské, plebejské české kotlině mohlo být jinak, kde naše názory na historickou úlohu šlechty formuje Trautenberk.
Je přitom jen obtížně vysvětlitelné, že zrovna rod Schwarzenbergů byl v mnoha svých větvích explicitně českým rodem. Že stejnojmenný dědeček zesnulého Karla ještě před první světovou válkou zavedl na panství Orlík češtinu jako výlučný jazyk, že se Schwarzenbergy byly spojeny naděje demokratické revoluce roku 1848… Vše marné. Ti, jejichž intelektuální rozběh a čtenářské schopnosti skončily u Malého Bobše, je budou napořád pokládat za skopčáky.
Spojení s vlastí
Po roce 1948 jako jedenáctiletý s rodiči odchází do Rakouska, neboť u nás byli zbaveni veškerého majetku. Na vlast nezanevřel. Vlastně s ní zůstal spojen celou dobu a intenzívně podporoval protikomunistické aktivity. Už tehdy vstoupil do diplomatického světa – v roce 1984 byl zvolen předsedou Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, což mu dalo prostředky pro pomoc našemu disentu.
Po sametové revoluci se na dva roky stal Havlovým kancléřem. S jeho proudem české politiky byl a zůstal spojen, poskytoval mu finanční i jiné zázemí. Byl jakýmsi ohniskem, k němuž se řada aktivit sbíhala – Dřevíčská výzva, financování Respektu… Po Havlově smrti se pak stal jakýmsi jeho nepsaným nástupcem.
Kdyby mohl být Karel Schwarzenberg před pár dny osobně přítomen ve Vladislavském sále při přebírání Řádu bílého lva, seděli by vedle sebe vítěz a poražený senátních voleb 2002 ze Strakonicka. Ve druhém kole tehdy zvítězil kandidát ČSSD Pavel Rychetský, kandidát US-DEU Schwarzenberg do druhého kola ze třetího místa nepostoupil.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
