V týdnu před 17. listopadem opět po covidové pauze stávkovali studenti za ochranu klimatu. Akce se rozšířila z Prahy do několika měst, stávkující na Masarykově univerzitě v Brně se dostali do konfliktu s děkanem Stanislavem Balíkem a na Twitteru opět vzbudily rozruch transparenty o ničivém kapitalismu. Co vlastně stávkující chtějí od vlády a zbytku společnosti? A jak jejich akce rezonovala mezi zbytkem studentů?
V pondělí 14. listopadu v poledne má týden stávek začít v Praze na Palachově náměstí před budovou filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Na náměstí u Rudolfina však v době plánovaného začátku akce stojí jen hloučky turistů a průvodci s deštníky. Že tady stávka skutečně má začít, napoví jen přítomnost štábu České televize.
Nakonec asi ve čtvrt na jednu stávkaři vycházejí z fakultní budovy a vypadá to, že protest přece jen začne. Akce startuje přečtením požadavků, které studenti směřují na vládu. Kromě známých cílů, jako je ukončení těžby uhlí do roku 2033 (což má nakonec vláda ve svém programovém prohlášení), požadují také vytvoření postu ministra bez portfeje či vládního zmocněnce pro ochranu klimatu. Požadují taky vystoupení Česka z Energetické charty, což je mnohostranná dohoda, jež by se měla využívat k řešení environmentálních otázek a na jejímž základě mohou velké firmy žalovat státy, například pokud omezují či ukončují těžbu uhlí. Z charty nedávno vystoupilo Polsko, Nizozemsko a Španělsko, spekuluje se také o vystoupení Evropské unie jako celku. V požadavcích dál figuruje třeba větší pomoc lidem s energetickou chudobou.
Dlouho to zní jako návrhy, které by současná, plus minus proevropská a liberální vláda, mohla splnit. Až v závěru prezentace požadavků je znát první náznak toho, kvůli čemu označuje mnoho kritiků hnutí Univerzity za klima jako příliš radikální a k protestům se nepřipojuje mnoho lidí, kteří jinak klima vnímají jako zásadní téma.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
