Náš volební systém pro volby místních zastupitelstev je nejdivnější v celé Evropě. Když se jej snažím na různých zahraničních konferencích představit svým kolegům, nevěřícně na mě zírají. V posledních týdnech jsem jeho logiku vysvětloval dvěma úspěšným dlouhodobým starostům, kteří sami prošli nespočtem komunálních voleb – a i oni byli překvapeni, neboť mnohé jeho skrytosti vůbec netušili.
Jeho hlavním problémem a chybou je, že funguje jinak, než se tváří. Řada z nás si tak myslí, že si můžeme vybírat přímo jednotlivé kandidáty a obejít tak jejich strany. To je pravda jenom napůl. Hlas pro každého kandidáta se totiž nejprve přičítá jeho straně. Podle součtu hlasů pro jednotlivé kandidáty se určí, kolik získá která kandidátka mandátů. Teprve poté se řeší, komu z dané kandidátky mandát připadne. A k tomu, aby se měnilo původní pořadí na kandidátce, je zapotřebí získat výrazně nadprůměrný počet hlasů.
Velmi snadno se tak stane, že i když jsem na kandidátce Za obec krásnější nevolil nikoho jiného než kandidáta č. 5, tento jeden můj hlas způsobí, že tato kandidátka získá právě jeden mandát – neobsadí jej kandidát č. 5, ale kandidát č. 8, kterého bych nikdy nevolil.
Jak se to může stát? Tvůrci systému se snažili smíchat tři vzájemně jen obtížně slučitelné věci: aby byl systém poměrný, současně aby voliči mohli hlasovat pro kandidáty napříč listinami (tomu se říká panašování), ale současně aby zůstal alespoň částečně zachován vliv těch, kdo kandidátky sestavují, na to, kdo za ně v zastupitelstvu zasedne.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
