Co má společného katyňský masakr (1940), výbuchy muničních skladů ve Vrběticích (2014), otrava agenta Skripala v anglickém Salisbury (2018) a březnové masakry civilistů v ukrajinské Buči? Podle původních tvrzení Rusové o těchto událostech nic nevěděli. Po předložení důkazů, že za nimi stáli, připustili, že se sice odehrály, ale že je spáchal jejich nepřítel. Kolem války na Ukrajině se děje totéž. Rusko lže, ale propagandistickou válku nevyhrává. Narazilo totiž na zdatného soupeře.
Víte, že premiér Petr Fiala 15. března vůbec nebyl v Kyjevě? Schůzka s ukrajinským prezidentem Zelenským prý byla vymyšlená, místo setkání bylo vymyšlené, novináři, kteří se na fotografiích v tomto případě objevili, byli údajně polští agenti, a pokud se nějaký summit několika premiérů zemí EU vůbec konal, odehrál se v polském městě Přemyšl, dvanáct kilometrů od hranic s Ukrajinou.
Přijde vám to jako naprostý nesmysl? No jistě, protože desítky lidí potvrdily pravý opak. Ze schůzky existují i televizní šoty a videa. Ale zasít semínko pochybnosti a pak pitomosti šířit dál, to je běžný styl ruské propagandy. Existuje totiž jistota, že intelektuálně méně zdatné publikum takovou informaci „sežere“ a pomáhá ji distribuovat dál. Zejména když se na tom podílí někdo ze Západu, kdo s ruskou propagandou spolupracuje. A to je i tento případ.
Pofiderní konstrukci o Fialově cestě-necestě do Kyjeva sesmolil na svém blogu australský novinář John Helmer. Ohání se „zaručenými informacemi“, které on a jeho kolegové sesbírali. Vše na první pohled vypadá jako skutečná investigace. Říká se tomu odborně „příklad falešného ověřování“. Aby systém fungoval, je podobný autor představován jako významný znalec něčeho. Takže se objevují profesoři, odborníci, analytici, experti atd. Třeba Helmer skutečně vystudoval Harvard a kdysi radil vládám Řecka či USA. Toho je potřeba využít. Ale pak už přichází čirá dezinformační hra.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
