Humbuku kolem předávání nejznámějších filmových cen se někdy přezdívá „oscarová horečka“. Nové rozhodnutí Akademie však spíš připomíná blouznění pacienta se čtyřicetistupňovou teplotou. Politicky motivované regulace, kdo a jak může o cenu soutěžit, připomínají umělecká dogmata socialistického realismu na jeho vrcholu.
O co jde: americká Akademie filmového umění a věd oznámila nová pravidla pro snímky, jež se v budoucnu budou moci ucházet o hlavní cenu Nejlepší snímek. Nařízení má platit od roku 2024. Soutěžní filmy budou muset splňovat alespoň dvě z následujících čtyř kritérií. Za prvé: film musí mít alespoň jednoho herce v hlavní – či výrazné vedlejší – roli z některé z „nezvýhodněných skupin“. Těmi se rozumějí ženy, osoby nebělošského původu, sociálně slabí, psychicky či mentálně postižení a příslušníci sexuálních menšin. Celé herecké obsazení pak musí být tvořeno aspoň ze třiceti procent příslušníky výše zmíněných skupin.
Ticho
Za druhé: odpovídat přísným standardům politické korektnosti musí i štáb. Nejméně dva klíčoví členové realizačního týmu, třeba režisér a kameraman, musí jednak disponovat ženským pohlavním orgánem (případně jeho státně homologovanou multigenderovou variantou), ale zároveň musí aspoň jedna z těchto osob pocházet z etnicky, sociálně či zdravotně znevýhodněného prostředí. Pokud tedy například štáb obsadí pozici kameramanky slepou, negramotnou Hispánkou, dveře k závodu o Oscara má otevřené. Za třetí, má-li chystaný snímek zálusk na hlavní cenu, je rovněž jeho povinností zapojit do produkce, postprodukce, hudby, vizuálních efektů, marketingu, distribuce a PR znevýhodněné osoby. Zlatým hřebem nově zjevené ideové pevnosti Oscarů je pak požadavek, aby se „hlavní dějová linka, téma nebo narativ soustředily na nedostatečně reprezentovanou skupinu“. Dle těchto nařízení bude tedy ze soutěže o nejlepší snímek vyřazeno obrovské množství příběhů, současných i historických, neboť je nelze v souladu s pokyny filmařské vrchnosti natočit (pokud tedy tvůrci nechtějí, aby jim ze snímku vznikla absurdní patlanina). Snaha o „větší diverzitu“ a „vyslyšení všech hlasů“ tedy povede k uniformitě a tichu. U aktivit současných pokrokářů jde o typický výsledek.
Chcípl mi křeček
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
