nahoru

Nejoblíbenější česká učitelka chemie má recept, jak děti nadchnout pro vědu i jak se stát Dětským Ámosem

Kateřina Kadlecová30. srpna 2018 • 09:00
Lucie Bakalová, Dětská Ámoska a nejoblíbenější český učitel chemie roku 2018
Lucie Bakalová, Dětská Ámoska a nejoblíbenější český učitel chemie roku 2018
• foto: 
Zbyněk Pecák

Letošní vítězství před dětskou porotou 25. ročníku učitelské soutěže Zlatý Ámos Lucie Bakalová (34) nečekala – po deseti letech učení přece stojí na začátku kariéry, teprve před rokem vyslala jako třídní pedagožka do světa své první maturanty… Právě teď vítá nejoblíbenější česká učitelka chemie v lavicích holešovského gymnázia nové prváky. O učení chemie, o legislativních překážkách i o dnešních školácích a studentech vypráví v příloze o vzdělávání Reflexu č. 35, který vyšel 30. září. Zde na webu najdete bonusy, které se na papír nevešly.

Podíl mužů ve školství je čím dál nižší, na základních školách je jich jen 14 %. Je to i kvůli nízkým platům učitelů; jejich proklamované zvýšení se stává jedním z nejčastějších nástrojů předvolební agitace politiků a cituje se srovnání s Evropou, ze kterého opět vycházíme skoro nejhůř. Jsou učitelé adekvátně finančně ohodnoceni?

Na to, že učitel musí mít vysokou školu, čili investovat nemalé částky do svého vzdělání, plat adekvátní není; navíc je to náročné povolání s velkou zodpovědností. Často slýchávám, že když jsou v manželství dva učitelé, hledají si přivýdělek. Ani tabulkový systém platů nevnímám příliš pozitivně – nemotivuje ani toho, komu se dělat nechce, protože má své jisté, ani toho, kdo dělat chce. Nemám ráda, když lidé předhazují učitelům, že mají dva placené měsíce prázdnin a že vyučování končí nejpozději ve dvě, takže jsou skoro po obědě doma. Můj manžel je programátor v soukromé firmě, ale má rozhodně větší pohodu než já. U mě o přestávce věčně klepou studenti, po škole mám dozory, opravuju písemky a připravuju se na další den, po odchodu ze školy nakupuju pomůcky a chemikálie…

Vzpomínám, jak ještě koncem milénia moji gymnaziální učitelé o prázdninách brigádničili – jeden jezdil prodávat párky ke stánku na pláž, jiní působili jako instruktoři na táborech, další česali jablka v zahraničí… Dělá se to ještě?

Bohužel jsem se s takovými případy setkala, ostatně i mě se to před pár lety týkalo. Stavěli jsme s manželem dům a peníze byly potřeba.

Očima libertariána: Jak vybírat školu pro dítě?
Roman Kříž 26. června 2018 • 16:06

Očima libertariána: Jak vybírat školu pro dítě?

Stala jste se v únoru vítězkou 25. ročníku ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky Zlatý Ámos za Zlínský kraj, pak jste dokonce vyhrála titul Dětské Ámosky. Čím myslíte, že u dětí bodujete?

To je otázka spíše pro mé studenty. Možná svojí přirozeností a tím, že si na nic nehraju, dělám si legraci i sama ze sebe. Snažím se být v hodině vždy dobře naladěná a taky spravedlivá, a když udělám chybu, přiznám ji a omluvím se. Zajímám se o studenty – často začínám hodinu tím, že se zeptám, jak se mají a co dělali o víkendu. Těch pár minut mě nezabije a atmosféra v hodině je pak úplně jiná. A hlavně miluju svoji práci, snažím se ji dělat, jak nejlíp umím, a to studenti poznají a umějí to ocenit.

Jaká jsou pravidla a disciplíny Zlatého Ámose?

Vůbec nevím! Prošla jsem tou soutěží spolu se svými studenty a vlastně dodnes nevím, čím přesně jsme zaujali. Porota kritéria nezveřejňuje, možná schválně, abychom se na to cíleně nepřipravovali a vystupovali opravdu jako „my“. Bylo to pro mě obrovské a milé překvapení, čekala bych ho spíš na konci kariéry, až budu opravdu zkušená a dobrá učitelka. Moji studenti mě přihlásili, museli sehnat minimálně sto podpisů (získali jich po celé škole přes 250; pozn. red.) lidí, kteří s nominací souhlasí, a taky můj souhlas, který jsem jim samozřejmě mileráda dala – považuju to za vekou čest, že mě vybrali. Museli také popsat nějakou naši společnou příhodu, a na krajské kolo a pak i na finále složili o naší výuce písničku, zakomponovali do ní naše chemické pokusy. Mimochodem, ačkoli jsme organizátory soutěže předem informovali o tom, že budeme v krajském kole dělat pokusy, na místě nám řekli, že to nebude možné, protože budova má různá protipožární čidla.

Průměrný plat vysokoškolského profesora je necelých 50 tisíc a to je málo, říká děkanka…

Neměli jste chuť to vzdát?

Vůbec ne. Předváděli jsme naši scénku na ulici, což nám nezkazilo náladu, přestože byl mrazivý únor. Pod bezpečnostní kamerou, pověšenou nad námi, jsme tedy svítili a užívali se výbuchy – na policejní služebně, kde záznamy kamer sledují, z nás museli mít opravdu radost. Postoupili jsme pak ze zlínského krajského kola do pražského finále. Tam mě studenti museli vybavit třemi věcmi, které nějak znázorňují vztah mě a třídy. Samozřejmě jsem dostala mimo jiné vtipnou kaši se svou fotografií s návodem „Používat pouze po malých dávkách, protože to vyvolává hyperaktivitu, ukecanost…“, prostě moje typické vlastnosti. Jako datum použitelnosti výrobku uvedli pravděpodobné datum mého odchodu do důchodu… Ve finále pak těch úkolů bylo trochu víc – například během jedné minuty jsem musela představit vtipně sama sebe a školu, studenti natočili spot s propagací mé osoby coby kandidáta na Zlatého Ámose, předvedli jsme se studenty společnou scénku. Ta soutěž má zpopularizovat a přiblížit povolání učitele a ukázat, že pedagog nemá být přísný a protivný kazatel a karatel, že má mít děti rád a má je učit s radostí. Třídu, co mě nominovala, učím už šestý rok a mám je moc ráda. Už dávno nejsme jen učitelka a jejich žáci, už jsme přátelé.

Dnešní školy často doprovázejí známky slovním hodnocením. Jak je to u vás na gymnáziu a jakou důležitost známkám přisuzujete vy sama?

U nás hodnotíme klasicky známkami, ale u písemných prací a prezentací často připojím písemné slovní hodnocení, stejně jako asi většina mých kolegů – v čem byla práce skvělá, v čem vidím možnosti zlepšení. Žák si tak lépe uvědomí, v čem je dobrý a v čem se musí posunout. Studenti se také hodně motivují mezi sebou – jaká daná třída je, hodně závisí na jejích vůdčích osobnostech a na tom, jak šikovně s nimi učitel umí pracovat, jak se o tahouny třídy umí opřít.

Jan Palach: Slušný a mírumilovný kluk, kterého zajímaly dějiny a filozofie

Jste nadšená do enologie, nauky o víně. Co vás k ní přivedlo? A berete ji taky z chemického hlediska?

Odmalička mám ráda folklor, kroje a lidové tradice. Před pár lety mě vítr zavál na Slovácko, kde jdou folklor a víno ruku v ruce. Zjistila jsem, že mám docela slušný čich a vnímání chutí, a tak jsem propadla i enologii. Sommelierské kurzy jsou časově velmi náročné a konají se v týdnu, i kvůli ceně to není nic pro mě, ale sama výroba vína, to je neskutečně lákavá chemie až alchymie, tolik druhů kvasinek! Když se bavím s nějakým vinařem o víně, co zrovna chutnáme, a on si začne stěžovat, že má ve víně hodně kyseliny jablečné a že ji asi odbourá na mléčnou, hned mi před očima naskakují chemické vzorce.

Rozhovor s Lucií Bakalovou o chemii, o dnešních školácích a studentech i o učitelských povinnostech a platech najdete v příloze o vzdělávání Reflexu č. 35, který vyšel 30. září.

Reflex 35/2018

Rostou české mzdy příliš rychle? A má se státním zaměstnancům přidávat na platech tak,…
Nikoli život, ale svoboda rozhodnutí je nejvyšší hodnotou, říká o euthanasii profesor …





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,740
22,630
28,650
Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější