Na státních vlajkách lze nalézt spousty zvláštních věcí, v případě mosambické je tosamopak kalašnikov.

Na státních vlajkách lze nalézt spousty zvláštních věcí, v případě mosambické je tosamopak kalašnikov. Zdroj: Wikimedia

Vášeň jménem vlajky: Která je té české nejpodobnější?

Jaký stát vystřídal v minulém století desítky vlajek? V čem nejčastěji chybujeme při nakládaní s tímto národním symbolem? A proč používají Čad s Rumunskem stejnou vlajku? Na tyto a řadu dalších dotazů odpovídá předseda České vexilologické společnosti Petr Holas.

Vlajku Mosambiku „zdobí“ kalašnikov. Existuje ještě nějaký pikantnější příklad?

Nevím, jestli pikantnější, ale vlajka australského Vánočního ostrova obsahuje ve středu disk s obrysem ostrova. Mně však tento obrys vždy připomínal spíše létající chobotničky z českého seriálu Chobotnice z II. patra.

Objevuje se u některé země erotická symbolika?

Přímo erotická symbolika asi nikoliv, ale minimálně na vlajkách britských zámořských území Montserrat a Britské Panenské ostrovy se vyskytuje ženská postava.

Jakou vlajku byste z hlediska složitosti nechtěl malovat?

Asi vlajku Saúdské Arábie, obsahující arabské vyznání víry, a pak samozřejmě všechny státní vlajky se znaky…

Může mít naopak stát vlajku jednobarevnou?

Samozřejmě může. V nedávné minulosti používala jednobarevnou vlajku (zelenou) Kaddáfího Libye. Příkladem ze vzdálenější minulosti může být vlajka červená – v minulosti používaná takzvanými pirátskými státy na pobřeží Perského zálivu (dodnes patrná v kombinaci s bílou na vlajkách členských států Spojených arabských emirátů a Bahrajnu) a samozřejmě různými revolučními útvary (Pařížská komuna, Slovenská republika rad).

Jak je to vlastně se změnami vlajek? Lze se setkat se státy, jež jsou častými obměnami typické?

K změnám vlajek dochází nejčastěji v případech, že jsou státní vlajky nějakým způsobem odvozeny od stranických symbolů. Je to příklad především afrických zemí, kde vlajky vycházely z vlajek národně osvobozeneckých hnutí či takzvaně revolučních stran. Po politické liberalizaci pak byly tyto vlajky v některých případech změněny (Kapverdy, Seychely) nebo došlo k návratu k dřívější symbolice (Benin, Kongo). Typickým vexilologicky nestabilním státem je Afghánistán, který v průběhu dvacátého století vystřídal desítky vlajek. V případě Afghánistánu to souvisí s obecnou politickou nestabilitou v zemi ovládané různými kmenovými vůdci.

Teď obráceně. Je známo, který národ si svou hrdost nese bez úprav nejdéle?

Takovými rekordmany jsou Angličané a Dánové.

Kam až sahá historie vlajek?

V evropském kontextu sahá historie vlajek až ke standartám římských legií, od jejichž názvu (vexillum) je ostatně odvozen i název naší disciplíny – vexilologie.

Odehrál se za tu dobu nějaký spor ohledně identické vlajky?

Nám nejbližší případ téměř identických vlajek jsou československá vlajka z let 1918–1920 a vlajka polská (lišily se poměrem stran). Na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 vyšla najevo možná záměna národní vlajky Haiti (tedy bez znaku) s vlajkou lichtenštejnskou. Proto byla na lichtenštejnskou vlajku přidána v roce 1937 knížecí koruna. V současnosti používají naprosto totožné vlajky Rumunsko a Čad. K této situaci došlo tak, že Rumunsko dlouhá léta používalo jako státní vlajku trikolóru se znakem, proto nevadilo, že v roce 1959 shodnou trikolóru – byť s odlišnou symbolikou – zavedl i Čad. Když se po roce 1989 Rumunsko vrátilo k prosté trikolóře, spor o vlajku začal.

Která země je v právu? To skutečně oba státy nyní používají stejnou?

Ano, oba státy používají vlajku stejných rozměrů (2:3) se třemi svislými pruhy stejných barev ve stejném pořadí (modrá-žlutá-červená). Rozhodnout, která země je v právu, je obtížné. Obě země mají používaní své vlajky historicky podložené a opodstatněné, byť je bezesporné, že Rumunsko používá danou trikolóru téměř o sto let déle.

Četl jsem, že Rumunsko sáhlo k světlejšímu odstínu. To nelze vyřešit soupeření takto jednoduše?

Odlišení dvou totožných vlajek pouze pomocí odstínu jedné z barev možné je – viz Nizozemsko a Lucembursko. Musíme si uvědomit, že vlajky bývají vystaveny nejen větru, ale i slunci, takže barvy na vlajkách začnou časem blednout, a tím se snadno můžeme dostat do počáteční situace, kdy nepoznáme, zda jde o vlajku jednoho státu, či vybledlou vlajku státu druhého. Řešením rumunsko-čadského sporu by nicméně mohl být návrat Rumunska k historické trikolóře, kde byly pruhy uspořádány vodorovně.

Česká republika má naštěstí zcela jedinečnou. Najde se však země, s níž si lze tu naši splést?

Z vlastní zkušenosti vím, že v případě bezvětří je česká vlajka poměrně snadno zaměnitelná s vlajkou chilskou. Nahoře u žerdi je vidět kus modrého pole a vlající část, jež bývá obvykle v takových situacích viditelná, je pak totožná – bílo-červená.

Češi, ale i jiné národy jsou během sportovních či kulturních akcí známí popisováním vlajek. Jedná se o zneuctění?

Z mého pohledu to jednoznačně zneuctění státního symbolu je a stejně mluví i zákon o státních symbolech, který v § 9 výslovně praví, že „j) na státní vlajce nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice, smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice“. Bohužel je to fenomén tak rozšířený, že už ho asi ani nevnímáme.

V jakých ohledech ještě dochází k chybám při nakládání s tímto národním symbolem?

Nejčastější chyby jsou nedodržování délky klínu do poloviny listu a nesprávné otočení vlajky při svislém vyvěšení. Najdou se ovšem i jedinci, kteří nezvládnou českou vlajku umístit správně ani vodorovně, paradoxně jsou takto k vidění i na tzv. vlasteneckých shromážděních.