Mluví dobře, hodně a velmi kriticky. Zvolený prezident komory stomatologů přirovnává zdejší zdravotnictví ke kubánskému. Také máme vojenský přídělový systém, který je socialistický, rovnostářský, nelidský a proti ústavním právům. A když ROMAN ŠMUCLER (47) s úsměvem říká, že je česká společnost ruská, myslí to smrtelně vážně.
Vzpomínám si, že jste po zvolení vyvolal haló výrokem, že bez protekčních pacientů se zdejší nemocnice neobejdou. Hájil jste ministra Ludvíka, jemuž média zrovna připomínala jeho protekční „kulichy“ v motolské nemocnici. Provokoval jste, anebo si to vážně myslíte?
Přece všichni víme, že to tak je! My máme ve zdravotnictví vojenský přídělový systém. Podobá se seriálu M.A.S.H., v něm můžete vidět zdejší zdravotnictví jako v zrcadle: doktoři jsou veselí, najednou přiletí vrtulník a oni to musí zvládnout, zraněný voják si nemůže doktora vybírat. To je přídělový systém. Co vám stát přidělí, to máte. A samozřejmě že když v M.A.S.H. přivezli generála, tak všechno běželo jinak. I v našem zdravotnictví, máte-li „sociální kapitál“, známosti, máte výhody. Jinde zase mají zdravotnictví, kde hraje roli „finanční kapitál“, vaše peníze. Tady si však namlouváme, že všichni mají všechno stejné a špičkové. Kdo kupoval cokoliv, koště, auto, chápe, že buď je věc bezplatná, nebo špičková. Ale bezplatná a špičková, to nejde.
Považujete tedy „kulichy“ za danost přídělového systému. Nedá se to změnit?
Dá, ale musí se změnit celý systém. Směšnou ideu, že všude bude stejně kvalitní péče i stejní lékaři, nevytrubovali přece ani komunisté. My tady říkáme: „Každému podle jeho potřeb,“ zatímco komunisté říkali, že to nastane, až svůj slavný komunismus vybudují. Pro vyvolené měli zvláštní kliniky. I politici dneska vědí, že se zdravotnictví musí změnit, ale bojí se, že ten, kdo na socialistické zdravotnictví sáhne, prohraje volby.
A neprohraje snad?
Já myslím, že brzy už to tak nebude. Více lidí vyrostlo v kapitalismu a chápou, že beztak platí, jenže bez pravidel. Ale zatím se nenašel nikdo, kdo by řekl lidem, že je bezplatné zdravotnictví přijde sakra draho. Julínek měl snahu, ale neřekl to podstatné: „Je spousta postupů, které jsou bezpečnější, méně bolestivé, nebo jednoduše efektivnější. Nemáme peníze na to nejlepší pro všechny, ale teď nemáte takovou péči nikdo. Dáme vám šanci déle žít a méně trpět, ale potřebujeme, abyste si to, pokud můžete, zaplatili.“ Naše zdravotnictví není zdaleka tak špičkové, jak se tváří (nemluvím o výlučných pracovištích), a už vůbec ho nejde srovnat se Západem. Já bych zrušil rovnostářskou péči, řekl bych lidem, že jim pojišťovna zaplatí nezbytnou péči, ale že si podle svého uvážení mohou zaplatit nejenom televizi na pokoji, ale třeba výměnu srdeční chlopně bez operace srdce. Takovou péči dnes dostane „zadarmo“ jen někdo, jsou na to komise. Proč ne všichni, kdo by chtěli?! Mohu si koupit v krámě lepší jídlo, ale nikoli bezpečnější péči? Teď máte jen jednu volbu: buďto příděl od pojišťovny, anebo si zaplatíte celou léčbu sama. Je to nelidské a v rozporu s ústavními právy.
A co námitka, že chudí si připlácení nemohou dovolit a budou mít horší péči?
Budou mít péči jako teď, spíše lepší. Pojišťovny dobře vědí, že je nejvíce nyní stojí bohatý Pražák a nejméně prostí lidé z pohraničí. Snadno zbude více na potřebné, pokud si to ohlídáme. Když už chceme rovnost, pak ji udělejme ve všech sférách! Mějme stejné modré košile, stejný příděl chleba na den. Já bych tedy měl raději stejné oblečení a chleba jako všichni ostatní, ale chci, aby mě léčil nejlepší doktor, a chci tu možnost získat legitimním způsobem, ne známostmi nebo uplácením.
Co si myslíte o současné politice? Stejný socialismus jako ve zdravotnictví?
Najeli jsme ke své škodě na strategii takové malé Číny pro Německo, lacino vyrábět pro sebe i pro Němce. Kdysi mi jeden japonský profesor říkal, že my Češi děláme jednoduché věci příliš složitě a ty složité neděláme vůbec. To je přesné. Země potřebuje zásadní změny.
Žádného politika, který by je nabízel, nevidíte?
Ne. Tady se nabízí buď ostalgie, jak tomu říkají Němci, kterou charakterizuje heslo „za socialismu to bylo úžasný, měli jsme fabriky a už nemáme“. Pak se nabízí jakási psychoterapie ve stylu Miloše Zemana: „V životě vám to nevyšlo, ale může za to někdo jiný, až ho zavřou, budete se mít zase dobře.“ No a z pravice mám dojem, že snad nechce být ani zvolena. Já to zažíval v TOP 09. Lidem říkali téměř urážlivé věci typu: „Musíte se uskrovnit, snižme si mzdy.“ Jenže lidé neviděli světlo na konci toho uskrovněného tunelu. Politici by měli dnes sázet na mladé lidi, z těch starších nemá smysl dělat budovatele kapitalismu. Potřebujeme extrémně investovat do mladých rodin.
(…)
Když vás tak poslouchám, nemáte o nás Češích zrovna vysoké mínění.
To se nedá říct. Hodnocení národa je vůbec nesmysl, přivede vás buď k tomu, že jsme geniální, anebo špatní. Platí ale, že v průběhu dějin se měníme a odsunem tří miliónů Němců jsme se posunuli na východ.
Myslíte tím touhu po silném vůdci?
Samozřejmě. Toužíme po osvíceném carovi. Odmítáme syrského doktora-křesťana, ale o další a další svářeče z Ukrajiny stojíme, přestože jich tu jsou už desetitisíce. Čím dál tím víc se rusifikujeme. Já nejsem proti Rusům, ale vidím, že česká společnost je svou podstatou den ode dne ruská.
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném vydání Reflexu, které vychází 16. března
