V aktuálním čísle Reflexu (č. 51) najdete na pěti stranách článek o fenoménu deskových her. Her strategických, budovatelských, sci-fi, hororových, válečnických i vzdělávacích, her, které se pro mnohé z nás staly drogou. V Česku se množí kluby deskových her i neformální hráčské sešlosti a vyznavači deskovek se srocují v potemnělých učebnách českých vysokých škol, ve skautských klubovnách i soukromých bytech a hrají, až se hory zelenají. Na rapidně rostoucí popularitě této zálibě přidává i fakt, že jeden z nejlepších herních vývojářů světa je Čech. Jmenuje se Vladimír Chvátil a my vám s ním přinášíme krátký rozhovor.
Čtyřiačtyřicetiletý herní designér Vladimír Chvátil, známý jako „Vlaada“, deset let vyvíjel počítačové hry ve slavném vývojářském studiu Altar Games. Pak spoluzaložil vydavatelství Czech Games Editions a od té doby se živí výhradně vymýšlením výtečných deskovek, kterých už z domovského Brna vyslal do světa dvacet.
Jeho Through the Ages: Příběh civilizace z roku 2006 se stále drží na čtvrtém místě v oblibě světových fanoušků, na žebříčku BoardGameGeek.com. Oslavné recenze zaznamenaly i Chvátilova několikrát rozšířená, v mnoha edicích vydaná vesmírná legrace Galaxy Trucker, v níž na začátku budujete pod časovým tlakem vlastní raketu, jejímž dopravním pilotem se posléze stanete, nebo kooperativní stresovka Space Alert, při níž musí posádka vesmírné lodi přežít deset minut, přičemž na ni hlas centrálního počítače z cédéčka metá informace o kosmetických vadách typu nepřátelského křižníku na levoboku.
Vydavatelství Czech Games Editions počátkem října v německém Essenu, na čtyřdenním herním veletrhu Spiel, před zraky 162 000 návštěvníků úspěšně uvedla pět titulů. Novinku designéra Vladimíra Suchého Klub ztroskotanců, Chvátilovu jednoduchou a až překvapivě zábavnou „přísně tajnou hru se slovy“ Krycí jména, remake jeho superúspěšné hry, Through the Ages: Nový příběh civilizace, a dvě rozšíření k dalším chvátilovkám.
Momentálně Chvátil spolupracuje s týmem, který vyvíjí konverze jeho her na tablety a mobily. „Naše první aplikace, Galaxy Trucker, se u hráčů setkala s výborným ohlasem a teď dokončujeme adaptaci Through the Ages, což je opravdu náročný projekt,“ přibližuje náš muž ve světové špičce herního designu. "
Vladimíre, jaký je typický proces vývoje deskovky?
Obvykle nad hrou dlouho přemýšlím, kombinuju mechanismy, nápady a témata, dokud nemám docela jasnou představu, jak by hra mohla fungovat. To trvá obvykle měsíce či roky, ale někdy jen týdny nebo dny. Třeba jednoduchou párty hru Krycí jména jsem vymyslel na jedné herní akci, rovnou jsem ze sešitu vytrhal pár papírů, půjčil si komponenty ze dvou jiných her a vyrobil první hratelný prototyp.
U složitějších her nejprve vytvořím virtuální prototyp hry v počítači – jsem vzděláním programátor a pracoval jsem léta na vývoji počítačových her, takže místo abych měl podlahu pokrytou nastříhanými papírky a barevnými kostičkami, tahám si kartičky a žetonky myší po obrazovce počítače. Hru hraji mnohokrát sám se sebou a upravuji pravidla a karty, dokud nejsem zcela spokojen. Teprve pak vytisknu první verzi, kterou přinesu kamarádům do herního klubu.
Pokud se líbí, naprogramuji většinou pokročilejší verzi, která se dá hrát po internetu. Hraní na stole je velmi důležité pro posouzení, jak hra působí, jak je dlouhá a jak je přehledná, ale pro vybalancování jednotlivých herních prvků a strategií jsou často potřeba stovky partií a ty je snazší zahrát přes internet. Z databázových záznamů odehraných her se navíc dá vyčíst hodně zajímavých informací.
A co potom?
Ať už je hra vyvíjena jakkoliv, pak nastává produkční fáze, kdy se hledá vhodný ilustrátor, grafický styl a provedení komponent, píšou a sázejí se pravidla. To je týmová práce, na které se podílí každý ve firmě a která zabere mnoho měsíců – jde o jemné ladění každého detailu, aby výsledná hra byla co nejpříjemnější na hraní. Někdy je to dost vyčerpávající, ale stejně jsem rád, že můžu být u vývoje hry až do konce.
Je momentálně ve vývoji deskovek nějaký výrazný trend?
Sledováním trendů se zas tak nezabývám, dobrá hra si najde hráče v každé době, bez ohledu na módní vlny. Na mých hrách je spíše než obecné trendy vidět, co zrovna v té době bavilo mě. Navíc je herní trh hodně diverzifikovaný, různé skupiny hráčů chtějí různé věci. Ale nějaké trendy se vysledovat dají, třeba v tématu – v posledních letech vyšlo docela dost her se zombie tematikou. Taky v mechanismech – občas nějaká hra spustí velkou vlnu her s podobnými principy, jako například stavění si vlastního balíčku během hry. Trendy jsou i ve formátu her; všiml jsem si v poslední době obliby krátkých a jednoduchých her, které se však snaží tvářit, že mají velkolepé téma.
A existují tabu? Vzniknou hry o teroristech? O migrantech, o náboženství?
Nějaká nepsaná tabu určitě existují, je to však dost podmíněno kulturou dané země. Třeba takoví Němci ve hrách nemají rádi brutální násilí. V Americe násilí nevadí, ale kritiku sklidíte za jakýkoli náznak sexuálního obsahu. A v Japonsku může projít i něco, co by se v Evropě i v Americe považovalo za zvrhlé. Spousta her se zabývá historickými tématy, tam se určité kontroverzi neubráníte.
Někdy je až úsměvné sledovat, jak se tomu snaží vydavatelé vyhnout. Nedávno jsem třeba v pravidlech hry, ve které hráč pomáhá různým imperiálním společnostem ovládnout diamantové doly a další zdroje v Africe, četl, že to je černé období lidské historie a že hra s tím ve skutečnosti nechce mít nic společného, jen se tím volně inspiruje. V jiné hře ze středověké Číny zase hráč „propouští“ své lidi, kdykoliv udeří hladomor, nájezd Mongolů nebo císařský popravčí. Nazvat to pravým jménem by asi bylo příliš drsné.
