Odsud vás dostane jedině Bůh. Jan Darmovzal otevřeně o venezuelském vězení
V září 2024 se běžná cesta za poznáním proměnila v téměř sedmnáctiměsíční noční můru. Český cestovatel, sportovec a člen aktivních záloh Jan Darmovzal byl ve Venezuele zadržen tamním autoritářským režimem a bez jakýchkoliv důkazů veřejně označen za žoldáka CIA plánujícího státní převrat. V tamních brutálních věznicích strávil téměř 500 dní bez řádného procesu, v naprosté izolaci a v nelidských podmínkách. „Pochopil jsem, že musím přepnout do módu absolutního přežití,“ říká v exkluzívním otevřeném rozhovoru. Po návratu na svobodu se rozhodl poprvé detailně promluvit o mučení, psychickém teroru, solidaritě mezi vězni i o limitech české diplomacie.
Téměř 500 dní jste nemohl sám vyprávět svůj vlastní příběh. Vyprávěli ho za vás jiní, mimo jiné i venezuelský režim, který z vás udělal údajného žoldáka CIA. Dnes o tom poprvé mluvíte otevřeně. S jakými pocity a co je pro vás na tom nejtěžší?
Ty pocity se s postupem času hodně měnily. Jsem na svobodě teprve pět měsíců a spousta věcí se už naštěstí ustálila a zlepšila. Dokázal jsem se začlenit zpátky do společnosti a získal znovu chuť do života. Přetrvává ve mně ale silná pachuť, protože spousta mých kolegů, se kterými jsem tam byl, v tom vězení stále zůstává. Nebudu skrývat, že mě to pořád velmi trápí, a snažím se v té věci aktivně podnikat nějaké kroky.
Když se dnes s odstupem času řekne slovo Venezuela, co se vám vybaví jako první?
Teď je to asi nejaktuálněji nedávné zemětřesení. To se mi vybavuje poměrně živě. Vězení Rodeo I totiž spadá do metropolitní oblasti Caracasu, kterou otřesy silně zasáhly. Když k tomu došlo, všichni hlídači budovy okamžitě vyklidili, protože se báli, že na ně spadnou. Problém byl, že všechny vězně nechali zamčené uvnitř cel celých padesát minut. Nikdo nevěděl, jestli je vůbec budou schopni evakuovat, kdyby se ty budovy začaly hroutit. Já sám jsem si v celách často představoval, co by se dělo, kdyby vypukl požár nebo jiná katastrofa. A přesně to se stalo – strážní utekli a vězně tam nechali. Spousta lidí mi říká, že jsem byl jen ve špatný čas na špatném místě. Mě ale ta zkušenost lidsky i morálně posunula dál a jsem přesvědčený, že mě to učinilo lepším člověkem.
Jste zkušený cestovatel, projel jste Severní Koreu, Kurdistán, Mosambik, působil jste v palestinských uprchlických táborech. Pátého září 2024 se ale vaše cesta drasticky zvrtla. Jak na ten den vzpomínáte?
Pamatuji si ho velmi živě. Bylo to něco naprosto nečekaného a nepředvídatelného. Všechno probíhalo strašně rychle, v prvních chvílích jsem to ani nedokázal reálně vyhodnotit. Velmi rychle mi ale došlo, že situace, do které jsem se dostal, je extrémně citlivá. Musel jsem se s tím sledem událostí bleskově vypořádat a přepnout se do módu, který by mi umožnil zachovat chladnou hlavu, analyzovat dostupné informace a zkusit se nějak dostat zpátky domů.
Po Venezuele jste cestoval stopem a autobusy, což jsou metody, jež by místní cizincům asi nedoporučovali. Vojenských a policejních kontrol je v zemi obrovské množství. Kdy přesně vám došlo, že tohle není jen jedna z mnoha standardních prohlídek?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
