Přísnější zkoušky pro získání zbrojního oprávnění? Kdo nenastřílí, nemá mít ani prak, říká šéf služby pro zbraně
Nová legislativa o zbraních a střelivu vstoupila v platnost na začátku roku. Jaké zásadní změny přinesla? Jak se změnil centrální registr zbraní? Nejen na to v rozhovoru pro Reflex odpovídá vedoucí Policejního ředitelství pro zbraně a bezpečnostní materiál Milan Prchal. Shoda našich příjmení je čistě náhodná.
Co jsou podle vás nejpodstatnější změny nového zákona?
Pokud to vezmu s ohledem na nejširší skupinu lidí, které se ten zákon dotýká, tedy 330 tisíců držitelů zbrojního oprávnění, nejvíce zásadní změnou je téměř kompletní digitalizace veškerých dokladů, ať už zbrojních průkazů, nebo průkazů zbraní. Ty dosud lidé nosili v uvozovkách po kapsách nebo v peněženkách. Dnes už nejsou žádné kartičky, vše je ve virtuálním prostoru s výjimkou evropského zbrojního pasu, který slouží k cestování se zbraní v rámci zemí Schengenského prostoru. Ten momentálně být v digitální podobě nemůže, ale přáli bychom si, aby to bylo možné, až bude v provozu evropská peněženka digitální identity. Díky digitalizaci se rozšířil i způsob podávání žádostí, téměř vše se dá vyřešit bezkontaktní formou skrze podací portál ministerstva vnitra. S výjimkou převzetí evropského zbrojního pasu jediný úkol, který nelze digitalizovat, je předložení zbraní ke kontrole. To nemůžeme dělat jen z fotek, protože kontrolujeme identifikační údaje i technický stav.
Se zbraňovým zákonem souvisí i změna centrálního registru zbraní. Vybudovali jste nový systém?
Centrální registr zbraní nebyl stavěný jako úplně nový, jako základ byl použitý ten stávající. Nicméně změny byly tak zásadního významu, že zůstala pouze jeho kostra. Zůstalo prostředí, na které jsou uživatelé, tedy nejen policie, ale také podnikatelé oboru zbraní a střeliva, zvyklí. Nejsem ajťák, ale střeva jsou překopané, protože předcházející generace centrálního registru zbraní byla vázaná na doklad opravňující k nakládání se zbraněmi, to znamená na zbrojní průkaz, zbrojní či muniční licenci. Na čísla těchto dokladů byly vázány veškeré úkony. Vzhledem k tomu, že už tyto doklady neexistují, muselo se to celé překopat a navázat na identifikační průkaz, tedy na občanku nebo v případech cizinců povolení k pobytu. Také se v centrálním registru neevidovaly zkoušky odborné způsobilosti, nyní se musí do něj zapisovat vše, co se jich týče, třeba přihlášené osoby, zkouškové střelnice, termíny zkoušek apod. Nový zákon také zrušil vydávání většiny rozhodnutí o vyhovění žádosti, takže pokud někdo požádá například o vydání zbrojního oprávnění a splní veškeré náležitosti, zápisem úspěšného výsledku zkoušky automaticky vzniká právo držet zbraň. I na to se musel registr připravit, protože dříve proces vydání zbrojáku zkouškou začínal.
Jak spuštění tohoto v podstatě nového systému probíhalo?
Můžu říct, jak jsem to prožíval já. Nový centrální registr zbraní se měl spouštět dopoledne na Nový rok. Interně jsme se dohodli, že neřekneme přesný čas, aby lidé ten systém nezahltili v konkrétní hodinu. Původně jsme měli registr spustit v osm ráno, nakonec jsme se ale rozhodli, že ho do provozu uvedeme hned po půlnoci. Takže jsem tento Silvestr strávil ucucáváním čehosi z kelímku, byl jsem velmi nervózní. Po půlnoci jsem se přihlásil do centrálního registru, udělal jsem si pár zkušebních testů, všechno fungovalo, ale nešly podat žádosti o vydání zbrojních listů v Portálu občana. V jednu ráno mi volal kolega, který dělá šéfa oddělení centrálního registru zbraní, že už běží i Portál občana. Vyjel jsem si svůj zbrojní list a teprve potom šel slavit Silvestra. Klaplo to, ale byly to neuvěřitelné nervy. Je to velká změna, ten informační systém nemá obdoby, celý svět je paf, co se tu dokázalo vytvořit. Nepřipadalo v úvahu, aby to nefungovalo.
Proč bylo nutné změnit kategorie zbraní na obecné a rozšířené, zjednodušilo to kategorizaci zbraní a držitelů?
Já vás opravím, je to obvyklá chyba. Na jedné straně jsou skupiny zbrojního a muničního průkazu, nově tedy oprávnění, a na druhé kategorie zbraní. Že to lidé míchají, se stává běžně. Původně měl zbrojní průkaz osm skupin: A pro sběratelské, B pro sportovní, C pro lovecké. Pak následovala skupina D, která byla pro výkon povolání v místech, kam nemá veřejnost přístup, a E pro oblasti, kam přístup má. Stejně rozdělené byly skupiny F a G pro osobní ochranu. Tohle trvalo do roku 2002, kdy se změnila legislativa, která platila do loňského roku. Ta zredukovala počet na šest skupin, tedy spojila dohromady ty, které se vztahovaly k výkonu povolání a k osobní ochraně. Zároveň vytvořila skupinu F pro provádění pyrotechnického průzkumu. To trvalo do roku 2017, kdy po výbuchu ve Vrběticích byla schválena novela, která vytvořila samostatnou část pro munici, zrušila zbrojní průkaz pro provádění pyrotechnického průzkumu a vytvořila muniční průkaz, který měl tři druhy. Snižováním počtu skupin se zpřísnila zdravotní způsobilost a zkoušky. Časem přestalo dávat smysl mít oprávnění takhle rozkouskované, protože požadavky byly obdobné u skupin A, B a C, přísnější kritéria byla u skupin D a E. Takže nový zákon vytvořil pouze dva druhy oprávnění, a to základní a rozšířené, u kterého jsou podmínky přísnější. Muniční oprávnění pak má tři druhy: obecné, vyšší a pro pyrotechnický průzkum. Takže nám zůstalo pět druhů dokladů, což je stále docela dost, ale legislativa také oddělila úkony v oblasti munice od zbraní se střelivem.
Nezkomplikovalo to tedy vaši práci, třeba když mají lidé, co dříve mohli mít pouze sběratelské zbraně, přístup i k loveckým?
Může to evokovat nějakou výhodu, ale vlastně to tak není. Třeba na držení zbraní pro sběratelské účely jsou státem stanovená nová pravidla. Ale hlavně se přizpůsobily a zpřísnily praktické zkoušky. Třeba zájemci o oprávnění na sportovní střelbu dělali zkoušky buď jen s krátkou, či dlouhou zbraní, ale ve vlastnictví mohl mít jakoukoli zbraň. Nyní musí při praktických testech střílet z obou typů.
Zpřísnily se zkoušky ještě jinak?
Při teoretické části je více otázek, zvýšilo se to z cca pěti set na osm set. Na tom se ministerstvo vnitra vyřádilo. Ale upřímně, když si člověk dvakrát, třikrát přečte zákon, měl by být schopen většinu těch otázek zodpovědět. Vždycky ale říkám, že pokud zájemce nezvládne praktickou zkoušku, tedy bezpečnou manipulaci se zbraní, kde prokáže, že s ní umí zacházet a odstranit závady, a nenastřílí, tak mu do ruky nepatří ani prak. Každopádně většina střelnic má přípravné kurzy, kde jsou schopni zájemce ke zkouškám dobře připravit, není to zase taková věda.
Některé části nového zákona byly trochu kontroverzní, třeba to, že tlumiče nejsou mezi zakázanými zbraněmi.
Kdysi zakázané byly. Celosvětově se povolily kvůli ochraně životního prostředí a proti hluku. Některé střelnice se totiž zavíraly, protože nevyhovovaly hlukovým limitům. Tlumiče nejsou takové, jaké vidíte ve filmech, že absolutně ztiší výstřel. Tak by to možná mohlo teoreticky fungovat u nějakého supertlumiče na malorážku za použití subsonického střeliva, ale jinak ne. Dobré tlumiče snižují hluk o zhruba třicet procent, střelba je stále slyšet, ale méně. Nejen kvůli střelnicím, ale i třeba lovu zvěře, při kterém se tlumiče hodně používají, byly tyto doplňky zbraní vyčleněné z kategorie zakázaného střeliva. Stále ale podléhají registrační povinnosti, nemůže si je pořídit kdekdo. Při událostech na Filozofické fakultě nejmenovaný člověk tlumič použil, policie pak iniciovala, aby byl tento doplněk zakázaný nebo aby se omezilo jeho nabývání, konkrétně z důvodů lovu nebo pro střelnice. Jenže taková změna by byla legislativně složitá, ale hlavně narazila na těžký odpor zákonodárců. Celý tento pozměňovací návrh z pera policie zkolaboval v Poslanecké sněmovně.
Dále se dost diskutovalo o tom, že se nyní musí registrovat malorážové zbraně s okrajovým zápalem, takzvané flobertky, které byly určené pro výcvik či rekreační střelbu, a na nové bude potřeba zbrojní oprávnění.
Vychází to z evropské směrnice, která pro flobertky nemá jinou kategorii než tu, která podléhá registraci. Hlavně není složité je předělat na střelivo, které podléhá standardnímu povolovacímu režimu podle zákona o zbraních, a takto upravené se často používaly při trestné činnosti. To byl jeden z hlavních důvodů, proč flobertky nyní podléhají registrační povinnosti. Za mě je tato změna naprosto v pořádku.
Je nová zbraňová legislativa z vašeho pohledu potřebná a dobrá?
Ano. Nicméně je jinak konstrukčně postavená než ta předchozí, takže chvíli bude trvat, než bude zažitá. Upřímně, když jsem ji poprvé četl, tak jsem si v některých částech říkal, že tam něco chybí, ale pak to bylo zařazeno v dalších pasážích. Proto je potřeba si zákon přečíst celý. Za mě je ale postavený velmi dobře a hlavně snižuje dopad administrativní zátěže.
Velký rozhovor s Milanem Prchalem si přečtěte v novém tištěném Reflexu >>>
