Kristýna Ryška: Když jsem odcházela z Ulice, myslela jsem, že je to nejhorší rozhodnutí mého života
„Nekonečný“ seriál Ulice, televizní drama Metanol, výpravné retro Zlatá labuť, teď kriminálka Stvůry... KRISTÝNĚ RYŠCE (40) se daří hlídat si svoji žánrovou dramaturgii, i když to někdy znamená skok do neznáma. Herečka, která působila i pod příjmeními Maléřová a Podzimková, je odvážná i v jiných volbách. Před časem se z Prahy, filmového epicentra, stáhla zpátky do rodného Rožnova pod Radhoštěm, cestuje po republice s recitačním pásmem Poetické večery, i když prý máme z poezie trochu strach, a chystá se obejít Česko i pěšky.
Stvůry jsou temný film, který se přiznaně stylizuje do severských kriminálek. Váš herecký partner Kryštof Hádek říká, že je má velmi rád. Jak to s tímhle žánrem máte vy?
Já obecně divák kriminálek nejsem, spíš se jim dokonce vyhýbám, a když už si chci něco pustit, tak to bývá jiný žánr. Kriminálky tedy nakoukané po pravdě moc nemám, na ně je expert režisér Stvůr Honza Těšitel, který zhlédl snad opravdu všechno.
Stvůry se točí kolem vraždy mladé dívky. Prý vás při čtení scénáře překvapilo, kdo je pachatel. Jak na pocity při čtení scénáře vzpomínáte? A četla jste i knižní předlohu Kristýny Trpkové?
To souvisí s tím, že v tomhle žánru nejsem zkušený divák, právě proto jsem nemohla to rozuzlení odhalit dřív. Četla jsem nejdřív scénář a až pak předlohu, tak, jak to má asi být. Pamatuju se, že mě ten scénář opravdu bavil: četla jsem ho prostě jako detektivku a spíš než na svoji postavu jsem se soustředila na to, jak dopadne děj. A řekla jsem si, že pokud mě ten příběh zaujal v téhle formě, mohl by fungovat i na velkém plátně.
Jaká je tedy vaše vyšetřovatelka Laura?
Laura je oddaná kriminalistka, což znamená, že své práci obětuje soukromý život. Je pro ni důležité, aby bylo znát, že se soustředí na věci okolo sebe, a ne na to, co se děje uvnitř ní. Vlastně se vůbec nezabývá svým nitrem, svými emocemi, které samozřejmě má. Nese si v sobě nějaké kostlivce ve skříni, jež nechce řešit. Myslím si, že je velmi empatický člověk, ale nedává to znát navenek.
Hodně se psalo o vašich intimních scénách v minisérii Král Šumavy nebo v seriálu Zlatá labuť, ale tady máte pro změnu scénu docela drsně násilnou, kde hraje zákeřnou roli dudlík...
Ten dudlík jsem vymyslela já! Ve Stvůrách se toho hodně točí kolem mateřství, i když je to často nevyřčené. A my jsme hledali něco, co by zkušenou kriminalistku přimělo na moment ztratit pozornost. A co se v té scéně stane pak, to vyžadovalo pomoc a rady kaskadéra, aby provedení vypadalo věrohodně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
