Kopeček: Nespokojenost s demokracií u nás není novinka. Kulturně konzervativní přelom nečekám

Vydavatel webů Parlamentní listy a Echo24 Marek Španěl si přeje změnu režimu, jelikož ten současný je prý „shnilý“ stejně jako Husákův. Jaké mohou být motivace tohoto, mírně řečeno, přehnaného názoru? Nesvědčí o sílící radikalizaci části společnosti?

Individuální motivace můžou být rozmanité, nicméně zesilování, či naopak zeslabování nespokojenosti Čechů s demokracií není nic nového. Dá se pozorovat, že jde ve vlnách. Hodně to ovlivňuje, když stagnuje, či dokonce klesá hospodářství a přijde něco, co kdysi v roce 1997 nazval Václav Havel okřídleně „blbá nálada“.

Tehdy to byla první velká vlna nespokojenosti, která byla spojená i s nenaplněním poloutopické, raně polistopadové představy o rychlém dohnání životní úrovně západní Evropy. Znovu se to zopakovalo, když přišla ekonomická recese po roce 2009. Teď je další vlna silné nespokojenosti vlastně už třetí v polistopadové historii. Dobře to ukazují čísla, která třeba sbírá agentura CVVM. Například v roce 2013, když „blbá nálada“ vrcholila podruhé, byla s fungováním demokracie spokojena jen asi třetina lidí. Tehdy tomu samozřejmě hodně pomohla i rozhádanost a problémy vlády Petra Nečase, která pak navíc padla za hodně skandálních okolností. Růst poslední velké vlny nespokojenosti začal být vidět za covidové pandemie, kdy se na ní podepisovala frustrující omezující opatření, a prohloubila se s vysokou inflací po roce 2021. Teď nespokojenost zase podle průzkumů spíš klesá, ale zlepšuje se to pomalu.

Vydavatel Španěl musí vědět, že alternativu dnes představují opoziční ANO, SPD, KSČM a Motoristé sobě, které mají blíže k autoritářským režimům Viktora Orbána a Roberta Fica než k jeho ideálu svobody a demokracie bez přívlastků. Nejde ve skutečnosti o součást tvrdého boje o moc a vliv?

To, že Marek Španěl vlastní či spoluvlastní dvě média, z nichž první je blízké dezinformační scéně a druhé je ostře protivládní, něco ukazuje. Těžko čekat, že by současné vládní strany podporoval a souzněl s jejich rétorikou o obraně liberální demokracie. A podstatou politiky je samozřejmě také boj o moc či uplatňování politického vlivu, na tom není nic nového či překvapivého. Můžete to samozřejmě dělat i jako vlastník médií, to, myslím, česká zkušenost s Andrejem Babišem a využíváním médií Mafry dokumentuje hodně ná­zorně.

Odpůrci současného „režimu“ často hovoří o údajném návratu totality. Snaží se vsugerovat veřejnosti, že je u nás stejná cenzura jako za komunismu. Co způsobuje tyto výhrady?

Prakticky v každé demokracii máte nastavené nějaké hranice svobody slova, prakticky nikde není absolutní svoboda slova. Tvrzení ohledně návratu totality či cenzury přitom můžete používat jako docela účinný apel pro příznivce. Minimálně na některé lidi, když to dobře zabalíte, to zabírá. Hezky je to vidět na xenofobní kampani, kterou rozjela loni SPD s billboardy typu Afričana se zkrvaveným nožem a sloganem o doktorech z dovozu. Kontroverzi kolem toho SPD zúročila, protože kampaň přitáhla pozornost. Dá se do toho započítat i požadavek policie na vydání šéfa strany, který je jako poslanec chráněný imunitou, k trestnímu stíhání. Udělalo to z něho mučedníka. Voličská krize SPD, která byla vidět u evropských voleb loni, kdy strana málem nepřešla přes pět procent, je dnes minulostí a její preference v průzkumech utěšeně rostou.

Neignorují populisté, strašící nesvobodou, fungování nezávislé justice jako jednoho z pilířů demokracie?

U nezávislé justice jde o to, že dohlíží na dodržování zákonů a funguje v rámci dělby moci i jako brzda vůči nezákonným rozhodnutím výkonné moci. Dobře je to vidět na tom, jak se teď administrativa Donalda Trumpa potýká s justicí v takových věcech, jako jsou hromadné vyhazovy federálních zaměstnanců, které udělala protizákonně. Pokud jsem populista, který slíbí jednoduchá řešení a naplnění svého programu bez ohledu na platné zákony, logicky se dostanu se soudy do konfliktu. Zajímavou otázkou je, jestli Trumpova administrativa bude soudní rozhodnutí respektovat, nebo se je rozhodne u něčeho ignorovat. Pokud je bude ignorovat, rozjede tím faktickou demontáž právního státu jako jednoho z klíčových pilířů liberální demokracie.

Podobné nálady se šíří hlavně na sociálních sítích, kde se objevují výzvy k „restrukturalizaci“ neboli demontáži současného systému. Není ale jasné, co si kdo představuje pod jeho výsledným tvarem. Nepřevažuje jen emoce něco zbourat… a pak se uvidí?

Nepřeceňoval bych výzvy na sociálních sítích. Myslím, že zajímavější je připomenout, že Česko už jednou něco podobného zažilo, jenom se na to už trochu zapomnělo. Řekl bych, že dva hlavní „hybatelé“ svou vizi „restrukturalizace“ měli celkem jasnou, jen se to navzájem „vyrušilo“, a navíc narazilo na určité překážky.