Petr Zelenka: Limity na veřejnoprávní televizi patří. A odezva je taková, jaká by měla být

Oba jste prostřednictvím Limitů vystoupili ze své komfortní zóny: Aleš Háma je vnímán spíš jako moderátor pořadů pro střední proud, Petr Zelenka po pěti letech diva­delní práce natočil svůj první klasický, komediální, satirický seriál. Báli jste se něčeho?

Aleš Háma: Takhle velká plocha s sebou nese patřičnou zodpovědnost. Když se ve filmu člověk mihne v pěti minutách a podělá to, časem na to zapomenete, ale u téhle stopáže je tlak na to, abyste to nezmrvili, aby vaše figura měla vývoj, jaký má mít. Asi všichni vědí, že filmaři netočí chronologicky, takže je nutné pohlídat, abyste navazovali emocio­nálně správně, abyste věděli, co dané situaci předchází, a co naopak následuje, jaké jsou vaše vazby a jak se postava mění. Od toho je samozřejmě na place režisér, což je v tomto případě i autor, a renomovaný. Takže já se bál jediného: abych Petrovi nezhnojil jeho pětileté dílo.

Petr Zelenka: Já Limity se svým kamarádem Martinem Sehnalem i produkoval a strašně se bál právě produkční stránky věci. Živíte štáb, který má šedesát lidí; takový zvukař se seriálem stráví rok a půl, kameraman rok… Vůbec jsem neměl pochybnosti o scénáři nebo o obsazení, to už všechno znám, ale producentský aspekt, tam jsem byl úplný nováček. Ano, produkovali jsme spolu s Martinem už před pěti lety film Modelář, ale to byl co do financí i organizace třetinový projekt. Přitom Limity budou finančně uzavřené až někdy v létě. Je to kolos, rukama vám projde nějakých sedm set faktur. Abyste mohli žádat o pobídky u Státního fondu kinematografie, musí jeden díl seriálu vyjít aspoň na osm miliónů korun, takže paradoxně ani nesmíte při výrobě ušetřit. To je mimochodem důvodem, proč někdy producenti stopáž seriálových dílů natahují a místo pěti hodinových dílů udělají třeba tři na hodinu a půl, aby se vešli do schématu pobídkového řízení.

Recenze prvních dílů Limitů nebyly jen příznivé – vedle poklepání na rameno od etablovaných kritiček Ireny Hejdové a Mirky Spáčilové nebo od Filipa Šuly se vám dostalo i negativního přijetí na Česko-slovenské filmové databázi, kde měly Limity po šesti dílech 50 %. Máte pocit, že diváci něco přehlížejí?

AH: Petr Zelenka dal velký úkol a velký prostor nejen mně, ale i obyčejnému, konvenčnímu divákovi. A ten mě vnímá jako moderátora, kterého si zapne každý den před zprávami na ČT1. ­Ovšem najednou ten chlápek, tenhle Háma, hraje charakterní, vlastně spíš bezcharakterní roli. Divák se to musí naučit vnímat a přepnout, což není vůbec jednoduché. Dnešní doba je černobílá, všechno všem servírujeme polopatě: tenhle je zlej a tenhle hodnej, tohle je moderátor a tohle herec. Najednou s tím divák musí pracovat, musí pro to taky něco udělat, aby se mu to líbilo, což není úplně zvykem. A tyhle výzvy má Petr Zelenka rád.

PZ: Nemůžete srovnávat sociální sítě a obecně svět on-line a realitu. Čím dál víc se od sebe vzdalují. Dnes je těžké uvěřit tomu, že ČSFD začínala jako platforma filmových fanoušků; v současné době to je žumpa nenávisti, do níž svým ­jedem přispívá 130 000 lidí. Hodnota toho webu je zhruba miliarda korun, tudíž jako byznys projekt je ČSFD skvělá, ale to, jak působí navenek, je nešťastné. Stará ­pravda je, že jakákoliv sociální síť nebo web začnou časem generovat ne­návist, alespoň pokud je silně nemoderujete a soustavně ne­korigujete.

AH: Abych to vyvážil, Petře: před touhle naší schůzkou jsem byl v kantýně na rychlém obědě a paní, která mi dávala na talíř kuře, mi – s ukrajinským přízvukem a širokým úsměvem – řekla: „Ty vaše Limity jsou perfektní, díváme se s manželem a báječný.“

Jak blízko máte názorově ke Karlu Kadlecovi, spolumajiteli firmy na likvidaci odpadu, který z pozice zastánce těžby a odpůrce recyklace a všeho udržitelného a zeleného po jisté nehodě přejde na pomyslnou stranu dobra? Jste ideologicky zajedno?