Michelle Losekoot: „Když jste v háji, odkaz na instagramový účet nestačí.“

Michelle Losekoot: „Když jste v háji, odkaz na instagramový účet nestačí.“ Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Třetí kniha Michelle Losekoot je o tažných a chovných kravách. Rozumějte ženách...

Ztracenné, které napsala spolu s průvodkyní osobního rozvoje Táňou Brodskou, si s ilustracemi výtvarnice Petruccye v říjnu vydala s pár kolegy sama. Na LinkedInu o tom najdete sérii otevřených příspěvků pod hashtagem #vydamesitosami. Ztracenné silně rezonují v instagramových postech, na samolepkách nebo na pohlednicích s citáty. A co to tedy přesně je, když ne „jenom“ knížka? A kdo je MICHELLE LOSEKOOT (37)?

„Vymýšlím věci, které chci, aby existovaly,“ je její heslo. Je spoluautorkou tří úspěšných knih (Bez jablka, Jak na sítě, Ztracenné), ale není prý spisovatelka. Pomáhala s komunikací mnoha slavným značkám, za což sbírala ocenění, ale není prý marketérka. Je spoluautorkou podcastové série Plný kecky, stojí mimo jiné za projekty posvitsi.cznestereo.com, vydává každý týden newsletter o kreativitě, komunikaci a knihách 3Ká, ale není pouhou tvůrkyní obsahu. Vede kurzy o sociálních sítích a copywritingu, ale není (už) přepracovaná. Právě o „tažných“ a „chovných“ kravách (rozumějte ženách) je její třetí titul Ztracenné, který si už od předprodeje žije vlastním a divokým životem.

Váš seznam ze Ztracenných, nazvaný prostě NEMUSÍME (viz obrázek), měl na Facebooku a Instagramu za jediný den dosah 100 000 kliků. Díky tomu se vaší knížky za tentýž den prodalo za 100 000 korun. Jak si vysvětlujete takový úspěch?

Seznam věcí, které čtenářky Ztracenných NEMUSEJÍ Seznam věcí, které čtenářky Ztracenných NEMUSEJÍ | Repro z knihy Ztracenné

Ztracenné jsou přizpůsobeny generaci, která je už patnáct let na sítích a je možná zvyklá přijímat informace jiným způsobem než jen souvislým textem. V knize není žádná omáčka, žádný úvod, stať a závěr, protože to už dneska nikdo neučte, jsou to jen kusy statí, napsané víceméně heslovitě, asi i víc strukturovaně.

Je to literatura, nebo prostě „jen“ příručka?

Na té knize jsme pracovaly dva roky. Spíš než za krásnou literaturu ji ale považuju za součást ekosystému, platformy, bezpečného prostoru, kam se dá vstoupit skrz Instagram, knihu, Facebook, či jediný citát, který najdete na různých místech. „Proč neuděláš podcast, sdělíš to samé za setinu nákladů,“ říkali mi lidé, jenže tak jednoduché to podle mě není. Kdykoli jsem já nebo moje kamarádky byly v háji, odkaz na instagramový účet nestačil. Když vám není dobře, chcete, aby vám někdo přinesl vývar, víno, postaral se, popovídal si s vámi a pak teprve odešel… Kniha je stejná, má velkou moc. Když je vám blbě, chcete si na něco sahat, hmatat na to, roztrhat to, zapálit to… Možná jsme poslední generace, která potřebuje něco hmatatelného. Offlinový svět je ve své reálnosti nenahraditelný.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!