Světu dal klavírní hvězdy Iva Kahánka či Martina Kasíka, je laureátem a dnes i porotcem mezinárodních soutěží, děkanem Hudební a taneční fakulty AMU. Otec šesti dětí, z nichž pět se také věnuje hudbě, je také letošním nositelem medaile Za zásluhy 1. stupně v oblasti umění, které mu ve státní svátek 28. října udělil ve Vladislavském sále na Pražském hradě prezident Petr Pavel. Profesor Ivan Klánský (75) je ale i člověk nesmírně vlídný, se smyslem pro humor a fenomenální pamětí na čísla. Jeho pedagogové ho – aby cvičil – zamykali v místnosti, nebo vůči němu používali dokonce tělesné tresty. Jaký je na své studenty on?
Jak se z vás stal hudebník, byť jste vyrůstal v nehudební rodině?
Hudební vzdělání měl můj pradědeček, rakouskouherský C. a K. kapelník, který prý ovládal deset nástrojů, dirigoval a komponoval, ale z jeho potomků se nikdo muzikantem nestal. Co se týká mě, už ve čtyřech letech jsem poslouchal vinylové desky, a když jsem chtěl nabudit dojem gramofonu, zpíval jsem si a k tomu točil maminčinými pokličkami. Silným impulsem pro mě bylo, když jsme zdědili po příbuzných stařičký klavír a já u něj vydržel sedět hodiny, vytvářet různé melodie, rytmy a harmonie, až naši usoudili, že k tomu mám asi vlohy, a zařídili mi hodiny u mladé učitelky, která mě naučila noty. Pak už to běželo samospádem.
Prý jste ale nerad cvičil.
Dodnes nemám rád slovo cvičit. Dokonce ho ani nepoužívám u svých studentů, protože si uvědomuju, jak je frustrující. Člověk by se měl skladbu naučit, pochopit ji, zahrát, ale ne ji cvičit. To je příliš fyzické a neukazuje na výsledek. Ano, nerad jsem cvičil, a přesto jsem seděl u klavíru mnoho hodin. To je asi rozdíl mezi cvičením a hraním.
Takže jste na klavíru experimentoval?
Experimentoval jsem, improvizoval a výsledky svého hraní jsem zapisoval, takže jsem se věnoval, řekněme, skladbě, kterou jsem někdy kolem patnácti let opustil, protože jsem nepokročil k modernějším směrům a zůstal u klasicko-romantických vizí. Novátorské způsoby skladatelského myšlení mi nebyly vlastní. Navíc přišlo studium klavíru na konzervatoři a s ním mezinárodní soutěže, čili interpretační práce vzrostla o tolik, že moje skládání bylo už jen okrajové.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
