Expremiér Mirek Topolánek

Expremiér Mirek Topolánek Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Evropští lídři se dnes mohou ukazovat v Kyjevě, mohou se zaklínat proti válce. Nevěřím jim ani pozdravení.
Mylnou je představa, že bychom během předsednictví rady EU mohli něco zásadního prosadit.
Mirek Topolánek s ruským prezidentem Putinem, 2009
Tehdejší český premiér s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, 2008
Nový Prezident? Měl(a) by mít nebolševický životopis, politickou zkušenost, nadhled a respekt. Dana Drábová? Michael Kocáb?
5
Fotogalerie

Mirek Topolánek: Stačí, když prezident nebude hovado

Zatímco u některých bývalých i současných politiků po rozhovoru marně hledáte zajímavý titulek, který by se dal použít, MIREK TOPOLÁNEK (66) jich vychrlí za hodinu i deset. Přestože někdejší premiér už nechce působit v politice, komentovat dění doma i ve světě ho pořád baví a má co říct. Současnou ekonomickou i geopolitickou situaci přitom považuje za velmi vážnou. „Evropská unie ztratila podstatu a smysl, na kterých byla založena,“ dodává v rozhovoru pro Reflex.

Jak se má bývalý předseda vlády?

Jsem docela zdravý, je hezky, a pominu-li, v jaké zemi žiji, tak výborně.

Jak máme rozumět poznámce o té zemi?

Žijeme v podivné zemi a době. Nejdeme směrem, jímž bych si přál. Chci kapitalismus, svobodu a „světový mír“.

Jenže v Evropě kapitalismu a svobody spíše ubývá. Čím to?

Evropská unie má problémy – ceny energií, inflaci, válku na Ukrajině, migraci, předlužený jih kontinentu. Nejsou ale překvapivé. Jde o předvídatelné důsledky chování evropských elit a velkých evropských států v posledních dekádách. Teď se to jen sečetlo.

V čem vidíte příčinu?

Unie ztratila svůj původní étos. Vytratily se hodnoty, na kterých byla založena. Po II. světové válce vznikla nová světová architektura, bylo ustaveno NATO a nastartovala evropská integrační iniciativa. Cílem bylo zamezit válkám v Evropě. To byl raison d’être (důvod, vnitřní smysl; pozn. red.). Zabezpečit svobodu, mír a prosperitu. Na základě kontroly válečných komodit vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli. A co se stalo pak? Velkým státům nestačilo, co narýsovaly a prosadily – největší společný trh na světě a ekonomickou dominanci –, a celý systém chtěly politicky řídit a ovládnout. Začaly používat politické nástroje a tlačily na vyšší míru integrace. Všichni zapomněli na ekonomické nástroje a kořeny úspěchu, které udržovaly svobodu, mír a prosperitu. Obětovali jsme postupně individuální svobodu ve prospěch sociálního státu a kolektivních nároků a práv. Nemáme mír, poplivali jsme trh a ztrácíme i ekonomicky. Přestali jsme bránit náš svět a místo toho vymysleli zástupné ideologie. Současný stav je důsledkem těchto chyb.

To všechno jsme nevěděli, když jsme do EU v roce 2004 vstupovali?

Možná jsme to nechtěli vidět. Sledovali jsme přes dráty vysněný svět, vysněný Západ. Po Listopadu jsme vyběhli z otevřené klece do volné přírody. Mezitím se ale Unie posouvala jinam. Od začátku jsme to sledovali s výhradami. Dnes už zásadními.

 

Měli bychom tedy z Evropské unie vystoupit?

Nemáme k ní alternativu. Nemáte-li alternativu, nemáte možnost volby. Nechceme být v pozici Moldavska, Gruzie či Běloruska. Jasně že nechceme ani zpět do klece. Tak se adaptujeme, ale přibývá těch, kdo pokukují s bláhovou nadějí po jistotě v kleci…

Je tento stav i důvodem toho, že si Rusko dovolilo brutálně zaútočit na Ukrajinu?

Jistě. Rus se nikdy nevzdal svých imperiálních cílů. Chtěl zpátky to, o co po rozpadu Sovětského svazu přišel. A my mu to umožnili. Ustoupili jsme v roce 2008, v roce 2014 a důsledkem je dnešní válka na Ukrajině. Slabost, neschopnost sebereflexe a kolaborace. Staré vzorce chování evropských mocností v novém klimatickém kabátě.

Není přesto současná krize příležitostí k sebereflexi a změně pravidel EU?

Bojím se, že změna může být k horšímu. Unijní elity ztratily pud sebezáchovy. Zpohodlněly a chovají se podivně. Evropský úpadek posilují násilným protlačováním progresivistických ideologií, chybnou regulaci opravují horší regulací, popírají fyzikální a ekonomické zákony a ostrakizují pochybovače. Typickým příkladem je energetika. V Česku jsme měli robustní výrobní základnu a vyvážený energetický mix. Dnes jsme závislí na evropské solidaritě. To fakt nechceš. Nechceš být závislý na bláznech, kteří založili požár, tančí kolem něj klimatické tance, juchají nad vysokými cenami energie a v rámci klimatického zaříkávání rozdávají svetry a ebonitové tyče. I vysoká inflace vznikla v důsledku chyb. Ceny energií přece nerostly samy o sobě. Vzrostly v důsledku vypínání fungujících zdrojů, uměle vytvořeného nedostatku a Putinovy dlouhodobé strategie závislosti a vydírání. Nedostatek plodí paniku, zvyšuje cenu a roztáčí kolotoč inflace. Do toho tiskneme peníze a poptávkovou inflaci posilujeme „helikoptérovým“ rozhazováním peněz. Kořeny současných krizí hledejme v našich chybách, podvolení a populismu.

Umí vůbec Evropská unie vážné problémy řešit? Před lety se pořád hovořilo o islámském terorismu. Pak přišla obrovská migrace z Asie a Afriky. Letité problémy s Ruskem se dokonce stupňují. Každý rok řešíme něco jiného. Ale nic se nedořeší.

Principem EU je, že slavnostně stanoví nová pravidla, ale před tím, než je zavede a začnou fungovat, vyhlásí nová a přísnější. Nulová zpětná vazba. Proto můžeme schvalovat stále vyšší závazky redukce CO2, aniž plníme ty staré. Přesouváme problém na další generace, ten je víc a víc virtuální a dnes je z něj už jen fraška. Až taková, že při prvním problému nejzelenější země Evropy – Rakousko a Německo – zprovozňují uhelné elektrárny. Je to pokrytecký a pokřivený systém. Nevidím ale nikoho, kdo by vstal a křičel: „Král je nahý!“ Udělají z něj blázna, popírače, fašistu.

Je důsledkem ztráty smyslu Evropy i dlouhodobé nadbíhání Rusku? Například ze strany Německa?

Určitě. Jen doufejme, že německé vystřízlivění z Ostpolitik a současnou Zeitenwende (zlomový okamžik; pozn. red.) nespláchnou podzimní deště a první blackouty. Německo – od Brandta po Scholze – na chování Ruska reagovalo opakovaně chybně. Princip Wandel durch Handel (změna pomocí obchodu; pozn. red.) dominoval a plynovody Nord Stream jsou typickou ukázkou. Financujeme Putinovi válku, posilujeme mu rubl a on se nám směje. Když dnes plyn vypne, dostane nás do situace, která tu od II. světové války nebyla. Závislost je fatální. Možné je to jen proto, že léta se hrála kolaborační hra na lince Berlín–Moskva, Paříž–Moskva a Řím–Moskva. Dnes mohou evropští lídři říkat, co chtějí, mohou se ukazovat v Kyjevě, mohou se zaklínat proti válce na Ukrajině. Nevěřím jim ani pozdravení.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!