nahoru

Malíř Rittstein: Sousedské vztahy jsou nejdůležitější, nerad bych je utopil v té posrané politice

Marek Gregor 20. října 2021 • 18:15
Malíř Rittstein: Sousedské vztahy jsou nejdůležitější, nerad bych je utopil v té posrané politice
foto: Nguyen Phuong Thao

Výtvarník a jeden z předních představitelů expresívní figurální malby, Michael Rittstein (72), se po téměř půl století vrací k zemědělství, k námětu, s nímž v roce 1974 absolvoval na AVU. Do konce října jsou jeho nejnovější obrazy k vidění na výstavě Klokaní Tarzan v Trafo Gallery v Praze. Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově pak připravilo rozsáhlou přehlídku Nuže…, která představuje Rittsteinovy nikdy nevystavované práce.

Když jsme spolu dělali před 10 lety rozhovor, padlo, že rád tancujete, na což váš syn Lukáš odpovídal, že nerad tancuje před vámi. Tancujete pořád?

Teď během korony zřídka – jen občasně, v ateliéru. Jinde moc příležitostí nebylo.

A co jste dělal? Maloval a plaval?

V Brnířově máme společnost, se kterou si zaplaveme a pak si sedneme u kiosku a podle chuti pokecáme. V zimě si přineseme čaj, děvčata upečou koláč… Já společensky nestrádám. Otužování je skupinová kratochvíle, všichni tam lezou a spustí: „Dneska je to nějaký teplý!“ Začal s tím jeden kamarád, který si – po návratu z emigrace – se mnou prodloužil sezónu. Pak, když ve Kdyni zavřeli bazén, pokračovali jsme na „našem“ koupališti Hájovna, kde máme kabiny. Chodíme denně, standardní otužilci třikrát týdně, asi se někde stala chyba. Letos byla zima krutá, sekyrky selhávaly, ta naše pětadvacet metrů dlouhá škvíra přes noc zamrzala třeba na čtyři centimetry hloubky, denně jsme ji rozřezávali motorovou pilou a kry zasouvali pod zamrzlou hladinu. To koupaliště je střed mého vesmíru!

Přijde mi, že vy, rodilý Pražan, jste se při opakovaných koronových uzávěrách – promiňte mi ten novotvar – „odpražštil“…

Dá se to tak říci. Na chalupu jsem odjel vloni v březnu, jen pár dní před uzávěrou, a od té doby jsem byl v Praze jen párkrát – vždy akorát na noc na otočku zkontrolovat ateliér a zase zpátky. Až teprve teď, po výstavě v Trafačce, si musím ujasnit, zda a jak jsem schopen Prahu snášet. Byl jsem tady čtyři dny, ale po vernisáži hned odjel zpátky, abych odpoledne zase přistál na svém oblíbeném koupališti.

Takže až vám jednou budou stavět pomník, na podstavci bude vytesáno: Národní umělec z Brnířova?

Já nebudu mít pomník! Ani nechci.

Učinila Praha dobře, když ruzyňské letiště pojmenovala po Václavu Havlovi a tak mu vlastně postavila pomník?

Já bych mu věnoval všechno! Někdy mě až fyzicky zlobí, že bych dokonce ty lidi napad’, jak se o něm vyjadřují, jak se chovají.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejčtenější komentáře