nahoru

Čelit životu sám je na hovno. Ale když mu čelíte s kamarády, tak je to radostné, říká Patrik Hartl

Jan Škoda 1. srpna 2021 • 07:00
Čelit životu sám je na hovno. Ale když mu čelíte s kamarády, tak je to radostné, říká Patrik Hartl
foto: Nguyen Phuong Thao

V novém filmu Prvok, Šampón, Tečka a Karel si sami sebou nejsou jistí. Když ale pětice mužů – tedy režisér Patrik Hartl (44) a herci Hynek Čermák (48), Martin Hofmann (43), Martin Pechlát (46) a David Švehlík (49) – vejde do místnosti, čiší z nich sebejistota. Možná je to tím, že v rukou mají potenciální největší filmový hit letošního roku. O to víc osvěžující bylo, jak příjemný a nenucený tenhle rozhovor byl. Ale pozor. Neberte ho moc vážně. On ho totiž moc vážně nebral ani žádný z respondentů.

Prvoka, jak mu všichni říkáte, jste točili v roce 2019, premiéru ale – stejně jako uvedení většiny filmů, které jdou právě do kin – pozdržela pandemie. Čím je ten film výjimečný, že ve vás zůstal i po tak dlouhé době?

Patrik Hartl: Pro mě to bylo výjimečné, protože filmy běžně netočím. Mám radost, že jsem se teď s kluky zase potkal. To, že pre­miéru zpozdil covid, na tom nic nezměnilo, covid mě nezajímá. Doufám ale, že zase dlouho nic točit nebudu (smích).

Hynek Čermák: Je vlastně super mluvit o filmu, který jsme viděli! To je velká výhoda. Většinou člověk mluví o filmu a ještě vlastně neví, jaký ten film vlastně je.
Martin Hofmann: Nebo mluví o filmu, o němž už ví, jaký je, a radši by o něm nemluvil.

Čermák: Nebo v něm nehrál!

Martin Pechlát: Měli jsme poměrně velkou přípravu, scházeli jsme se, rozebírali jednotlivé situace. To bylo prima.

Čermák: Vůbec je dobré, když je předem hotový scénář. To taky není běžný. Každý z nás někdy pracoval na projektu, kde řeknete, že potřebujete stránku 70, a oni vám odpovědí: No, ale to my taky. Tohle byl scénář, který dává smysl, s režisérem, který ví, o co jde, a dokonce tam byl i kameraman, který měl FAMU! Jedna z mála věcí, které Patrik nezařídil, byla zima. To se tedy mohlo ještě doladit.

Všichni se smějí, ale Čermák se ptá, jak přenést do textu Hartlův proslulý, zvukově velmi výrazný smích. Říkám, že pokud nebudu mít dost materiálu, nahoním ho slovem (smích) v závorkách. Skutečně, Hartl se skoro pořád směje.

Patriku, říkal jste, že představitele hlavních rolí znáte roky. Promítla se vaše blízkost i do určování, kdo bude koho hrát?

Hartl: To jo. Každý z kluků mi imponuje něčím jiným, baví mě něčím jiným nebo mě vzrušuje něčím jiným. Přirozeně jsem z toho vycházel.

Pánové, byla to dobrá volba, nebo vás v některých aspektech přitahovala figura některého z vašich kolegů?

Čermák: Nebyla, mě vůbec nepřitahovala figura, kterou jsem hrál. Chtěl bych hrát někoho jiného, vlastně kteroukoliv z těch ostatních figur.

Ostatní se usmívají. Čermák hraje Tečku, který neví, jak mluvit se ženami, a žije se svou matkou. Čermák zamlklé drsňáky umí, proto se ptám, v čem bylo tohle natáčení zábavné.

Čermák: Každý z nás pořád něco točí. Setkat se v téhle partičce bylo hrozně zajímavé, protože tady každý pracuje sám a mnohdy se člověk potká na placu s lidmi, kteří nepracují vůbec. To je hrozné, co říkám, ale je to tak. Tohle bylo zábavné v tom, že každý makal na plné pecky, včetně Patrika, který má nároky na herce opravdu mimořádné. A má i mimořádné nároky na sebe. Chová se k hercům a ke štábu strašlivě, ale chová se strašlivě i k sobě, takže tím se vyvažuje. Spousta lidí to nedává, ale my se známe léta letoucí, tak víme, že jeho jazyk je meta, a umíme si ho přeložit.

Všichni se smějí, ale já se tak úplně nechytám.

 

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku