Jak jsme se pohledem ekonomky vypořádali s pandemií?

Měli jsme štěstí, že průmysl, hlavně ten strojírenský, odolal. Průmyslníci udrželi své firmy v provozu, především díky exportu do Německa a přes Německo do dalších destinací. Jindy je taková závislost pro českou ekonomiku spíš nevýhodou, v pandemické krizi nám však pomohla. A co se týče konkrétních vládních opatření – po bitvě je každý generál.

Kdy se Česko z pandemie vzpamatuje? Bude obnova hospodářství rychlá, podobně jako bývá po válečných konfliktech?

Hodně záleží na psychologickém rozpoložení společnosti. Pokud se povede očkování, nepřekvapí nás nové odolné mutace a lidé do­opravdy pocítí úlevu a začnou utrácet, mohly by se podniky i služby vzpamatovat docela rychle. Druhou možností je, že lidé zůstanou ostražití a peníze budou raději dál ukládat na horší časy. Češi jsou tradičně dosti spořiví, ostatně vklady během pandemie stoupaly extrémně, nejvíc v historii. České domácnosti mají na svých účtech podle národní banky o 350 miliard korun víc než před pandemií, masívně se investovalo i do nemovitostí. Úspory nahromadily také firmy. Teprve uvidíme, které tu pandemii fakticky nepřežily, které ji přežily a vrátí se k předcovidové situaci. A samozřejmě jsou tu i takové, jimž se daří lépe než předtím.

Čili po létě by už mohlo být zase dobře?

Jak říkám, za předpokladu, že pandemie nás už nezaskočí a nebudou následovat další lockdowny, tak už druhá polovina roku by mohla být relativně normální.

Jak by se měla docela běžná česká domácnost nyní chovat, aby pomohla sobě i zdejší ekonomice? Spořit? Utrácet?

Myslím, že by se měla chovat naprosto rovnovážně, tak jako se chovala před pandemií.

Jste předsedkyní Národní rozpočtové rady, což je nezávislý orgán, který od roku 2018 hlídá rozumné utrácení našich daní. Jsou podle vás poslední dvě vlády, tedy ty s premiérem Babišem v čele, nejhorší mezi všemi polistopadovými?