nahoru

Sen o dvou hvězdičkách: Kristína Nemčková slaví úspěch s recepty své babičky a studuje nejlepší světovou kuchařskou školu

HONZA DĚDEK 2. března 2021 • 10:40
Sen o dvou hvězdičkách: Kristína Nemčková slaví úspěch s recepty své babičky a studuje nejlepší světovou kuchařskou školu
foto: Nguyen Phuong Thao

V roce 2019 vyhrála kuchařskou soutěž MasterChef Česko, následně vydala kuchařku #UPGRADE, která představovala moderní podoby tradičních českých a slovenských jídel; je to bestseller, kterého se doteď prodalo hodně přes patnáct tisíc kusů. Z honoráře si Kristína Nemčková (19) zaplatila prestižní školu Le Cordon Bleu, pouhý roční pobyt v Londýně ji vyjde na více než milión korun. Nelituje jich – považuje to za důležitý krok na své cestě za kuchařským snem o michelinských hvězdičkách, za nímž kráčí od svých šesti let.

Proč zrovna studia na Le Cordon Bleu, které vlastně není ani školou, spíš kuchařskou akademií?

Je pravdou, že ani Anglie nebere Le Cordon Bleu jako školu, jde spíš o roční kurs na slavné akademii, jež vznikla už v roce 1895 a dnes má pobočky ve dvaceti zemích světa; mimochodem studovali na ní třeba Yotam Ottolenghi, Mary Berryová nebo Julia Childová, o které byl natočen životopisný film Julie a Julia, kde ji hrála Meryl Streepová. Moje cesta k tomuto studiu byla poměrně zdlouhavá. Už na základní škole jsem byla rozhodnutá jít studovat na hotelovku. Obešla jsem ty nejlepší, ale všechny se tak akorát tvářily; ani jedna mě nijak zvlášť nenadchla. A tak jsem si řekla, že než studovat školu, která neodpovídá mým představám, raději půjdu na obchodní akademii, protože znalost ekonomie a zákonů podnikání se vždycky hodí. To jsem udělala, načež jsem začala přemýšlet, kam dál. Věděla jsem, že se chci věnovat gastronomii, a při hledání nejlepších kuchařských škol mi na internetu vždycky na prvním místě vyskočila Le Cordon Bleu. Chvíli jsem zvažovala kam – líbilo by se mi třeba Tokio nebo Paříž, ale nakonec jsem si řekla, že tam bych neustále narážela na komunikační překážky, takže jsem se rozhodla pro Londýn – koneckonců je to multikulturní město, a zatímco třeba Praha má dvě michelinské restaurace, tak Londýn přes pětasedmdesát. A protože jsem měla z prodané knihy #UPGRADE dost financí na školné i pobyt v Londýně, který je taky dost drahý, tak jsem napsala motivační dopis, poslala životopis a složila peníze.

V čem je tahle škola tak vý­jimečná?

Myslím, že tam jsou o něco lepší kuchaři než na jiných školách, pár z Británie, jinak všichni z Francie, řada z nich v minulosti vařila v tříhvězdičkových michelinských restauracích. A musím říct, že výuka je tady opravdu velmi intenzívní – učíme se od pondělí do soboty, zpravidla začínáme v 7.30 a nezřídka končíme až v půl jedenácté večer! Někdy to připomíná výzvy v televizní soutěži MasterChef – nejprve nám kuchař předvede přípravu jídla, přičemž my si děláme poznámky, načež nastoupíme po skupinkách na plac, kde má každý svoje stanoviště, a máme dvě hodiny na to, abychom uvařili totéž jídlo. Mimochodem dost se dbá na přesnost. Maso musíme na talíři položit na stejné místo jako kuchař, zelenina musí být nakrájená na milimetrové kostičky… Je to hodně náročné, ale je to ostatně i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla pro tuhle školu – řekla jsem si, že rok jsem ochotná obětovat tomu, abych udělala krok zpátky a naučila se opravdu správně všechny kuchařské základy. Vyhrála jsem sice MasterChef Česko, ale jinak jsem úplný samouk, takže v základech, jako jsou omáčky či přípravy masa, jsem se rozhodně necítila nijak sebevědomě.

Jak vlastně studium na takovéto škole probíhá?

Každý student tady prochází třemi úrovněmi, za absolvování každé z nich získává diplom – já mám za sebou základní úroveň, takže mě ještě čeká střední a vysoká. Během té první jsem se třeba naučila, jaký je rozdíl mezi technikami krájení julienne a brunoise. A právě v těchto případech je opravdu velký rozdíl, jestli se něco krájí na kostičky o velikosti centimetr krát centimetr, nebo milimetr na milimetr… Někomu se to může jevit jako zbytečná buzerace, ale přesně tohle se po vás žádá v tříhvězdičkových michelinských restauracích, takže podle mého je dobré si tohle umění osvojit – právě v detailech se totiž od sebe liší jídlo z hospody a michelinské restaurace… I když samozřejmě, že mně to chvíli taky lezlo na nervy, protože na Le Cordon Bleu člověka učí servírovat podle velmi staromódního francouzského stylu typu čokoládových maleb na talíři, což už se dávno nedělá – takhle by to udělala moje babička, ale rozhodně žádná lepší restaurace! Nebo třeba zapíchnout do rajčete celou snítku rozmarýnu – kdo ten rozmarýn bude v tom jídle žvýkat? Nad tím jsem dlouho kroutila hlavou, ale pak jsem si řekla, že možná bude správné se naučit i staromódní základy, vždyť z nich moderní gastronomie koneckonců vyšla…

Pomohlo vám v Anglii, že jste vítězkou soutěže MasterChef Česko?

Ani ne. Většině profesionálních kuchařů jsou totiž všechny televizní soutěže tak trochu trnem v oku, protože si nejsou jisti, nakolik je ta show vlastně pravdivá – nejde jen o najaté komparsisty, za které ve skutečnosti vaří někdo jiný? S tímhle názorem jsem se setkala jak tady, tak v Londýně, kde to možná bylo ještě o to horší, že porotci v MasterChef UK nepocházejí z řad kuchařů, ale celebrit. Takže se jejich nedůvěře svým způsobem ani nedivím a nebyla jsem nijak zvlášť překvapená, když se na mě coby na vítězku soutěže MasterChef dívali trochu skrz prsty jako na holku, která není vyučená kuchařka, tak co se cpe do gastra… Naštěstí stačilo, aby tihle pochybovači ode mě něco ochutnali, a všechny jsem nakonec přesvědčila, že přece jenom něco uvařit umím.

Ve zbytku článku se dočtete:

  • Kdy začala Kristína Nemčková vařit?
  • Proč je těžké dnes přijít s originální kuchařkou?

 

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.