nahoru

Pavel Calda: Uznávaný český porodník o císařských řezech, potratech a jak nás změnila doba covidová…

Marek Gregor 3. prosince 2020 • 13:20
Pavel Calda: Uznávaný český porodník o císařských řezech, potratech a jak nás změnila doba covidová…
foto: Nguyen Phuong Thao

Profesor Pavel Calda (63), gynekolog, porodník, genetik a světově uznávaný specialista v prenatální diagnostice a léčbě plodu, působí v novogotické budově porodnice U Apolináře na Novém Městě pražském přes pětatřicet let. Na otázku, kolik za tu dobu přivedl na svět dětí, odpovídá: „To už nepočítám… odhadem přes tři tisíce.“ Rozhovor jsme autorizovali před a po jednom z „jeho“ porodů. V sobotu večer jsme si text odsouhlasili a v neděli dopoledne mi volá: „Od jedné do deváté jsem byl u porodu, poupravil bych ještě dva výrazy.“

Jak vám bylo, když měl na svět přijít váš první potomek?

Psal se rok 1988 a dožívalo tzv. klasické porodnictví z doby, kdy nebyl k dispozici ultrazvuk, lékař musel spoléhat na poslech, pohmat a v neposlední řadě na intuici. Pokud se nepletu, bylo mezi 15 až 20 procenty císařských řezů a děti pod 2500 g neměly úplně dobrou prognózu. Ultrazvukový přístroj byl malý zázrak a místa, kde byl v Československu k dispozici, se dala snadno spočítat. Měl jsem čtyři roky po promoci a byl jsem rád, že se žena dostala do péče mého učitele Evžena Čecha. Žádné komplikace jsem si nepřipouštěl.

A jaké bylo československé zdravotnictví té doby? Mezi tehdejšími mediky se dodnes tradují historky o zrezivělých jehlách, s nimiž se pravidelně setkávali během stáží v Sovětském svazu.

Určitě bylo lepší než v Sovětském svazu, v zemi, která nám byla předkládána za velký vzor. Já tam byl jen jednou, ale stejně mě to vyděsilo. Každopádně, tehdy v ČSSR stále ještě existovala ústředně řízená lékařská péče, kde se o dostupnosti léků rozhodovalo na úrovni centrálního diktátora. Vezměte si, že operační rukavice, ty měkké, se do roku 1990 stále ještě vracely do oběhu. Všude v nemocnicích jich byla plná ústřední topení. Po použití se omyly, nechaly vysušit, pak se natalkovaly…

Natalkovaly? Takže se potřely mastkem, jako když se k výkonu chystá gymnastka nebo vzpěrač?

Ano, aby dostatečně klouzaly. Sestry je pak znovu vyvařily, což mělo nahradit sterilizaci. Do roku 1989 otec nesměl být u porodu, podle tehdejších představ to bylo nehygienické. Přitom v civilizovaném světě byla v té době asistence otce u porodu běžnou věcí. Hodně se také řešilo, zda rodička má být oholená. Ženy to tehdy ještě moc nepraktikovaly, takže před porodem přišla sestra, vzala žiletku značky Astra na opakované použití a hráz oholila. Některé rodičky proto přicházely raději oholené už z domova.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku