Videoherní vývojář Daniel Vávra

Videoherní vývojář Daniel Vávra Zdroj: NGUYEN PHUONG THAO / KOLÁŽ JAN IGNÁC ŘÍHA

Daniel Vávra: Pokud přijdete s produktem, ať filmem, nebo třeba knihou, o němž jasně tušíte, že by mohl být úspěšný, ale je nějak ve střetu s ideovým hlavním proudem, riskujete, že vás devětadevadesát procent médií zařízne.
Videohra Kingdom Come: Deliverance je jedním z nejúspěšnějších počinů, jaké česká kultura vygenerovala za poslední roky
Daniel Vávra
Daniel Vávra: Do IT společností přišla spousta zaměstnanců, kteří jsou politicky zaujatí určitým směrem, v jejich práci se to projevuje, obzvlášť u cenzorů. Já si ani nemyslím, že jde o nějakou konspiraci. Ale mainstreamový politický názor se v těchto kruzích prostě vychýlil pokrokářským směrem.
Kingdom Come: Deliverance
18
Fotogalerie

Herní vývojář Dan Vávra: Digitálním firmám chceme pomoct. Na internetu výrazně ubývá svobody

Videoherní vývojář Daniel Vávra, spolumajitel firmy Warhorse Studios, autor celosvětové úspěšných her Mafia: The City of Lost Heaven a Kingdom Come: Deliverance nedávno přišel s peticí „Zastavme nové formy cenzury“. Vyhrazuje se v ní proti mazání na sociálních sítích. Zastání našel i v českém Parlamentu.

S peticí proti blokování na so­ciál­ních sítích a takzvané cancel culture jste přišel proto, že s tím­to fenoménem máte osobní zkušenost?

Osobní zkušenost s tím mám, velmi nepříjemnou. Ale především vidím, že o některých věcech teď přestává být možné mluvit. Mazání na sociálních sítích se nejdřív týkalo skutečných radikálů, ale nyní se stále častěji setkáváme s blokací uživatelů z názorového mainstreamu. Považuji to za velmi nebezpečný trend.

Jak se díváte na argument, že spravování obsahu včetně blokací je čistě věcí majitele té které sociální sítě? Často také zaznívá, že o cenzuře lze mluvit výhradně ve vztahu občana a státu. Jaký je váš názor?

Ten argument považuji za mimořádně hloupý. Představme si, že by si Vladimir Putin koupil všechna média v České republice. Plus by vlastnil dva telefonní operátory. A kdyby si někdo stěžoval, argument by zněl: „Tak si udělejte vlastní noviny a vlastního operátora.“ Mám pocit, že titíž lidé, kteří dnes říkají, že firemní politika Facebooku je čistě soukromá záležitost korporace, by v tomto případě mluvili jinak. Jakmile někdo dosáhne dominantního postavení na trhu, může ho zneužít. Ve všech ostatních oblastech trhu stát drsně reguluje vznik monopolů. Pokud se nepletu, tak dominantní postavení je ze zákona definováno jako ovládnutí více než čtyřiceti procent trhu. V případě Googlu či Facebooku je to víc než sedmdesát procent. Já jsem si třeba teď koupil telefon, na němž nejsou služby od Googlu. A ten stroj je prakticky nepoužitelný. Nemůžu s ním platit v obchodě, nemůžu se přihlásit na většinu stránek a tak dále. Když se tedy firma typu Googlu rozhodne někoho smazat, zásadně to tomu člověku zasáhne do soukromého života. Většina politických debat se dnes zase odehrává především na sociálních sítích. Zablokovaný uživatel se ocitá na periférii společnosti. Přičemž k blokacím a mazaní profilů dochází z neprůhledných důvodů, často se týká lidí, kteří se z právního hlediska ničeho nedopustili. Nedávno Facebook mazal a udílel blokace za sdílení fotky s Churchillem.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!