Český jaderný fyzik, vysokoškolský pedagog a rektor ČVUT Vojtěch Petráček (56) učí experimentální fyziku, relativistickou fyziku těžkých iontů i subatomovou fyziku. Pět let strávil jako vědec na univerzitě v Heidelbergu a už čtvrt století úzce spolupracuje s ženevským CERN, největší institucí experimentální fyziky v Evropě. V polovině března šel jako první osobním příkladem, když se na sociálních sítích nechal vyfotit v PET láhvi – ve vlastnoručně vyrobené, funkční ochranné masce. Dnes se „jeho“ ČVUT stala centrálním mozkem a zároveň i manufakturou na výrobu nových „czechnologických“ ochranných pomůcek pro zdravotníky.
Žijete teď asi hodně rychle.
Pracuji tak čtrnáct hodin denně, určitě. Je to nesmírně dynamická doba.
Začalo to všechno v půlce března, tím vaším kutilským vynálezem ochranné pomůcky z PET láhve?
Začalo to ještě pár dní předtím. Řekli jsme si s kolegy, že univerzitu zkusíme vzbudit, zmobilizovat. Takže jsem už začátkem března poprosil všechny lidi kolem sebe o maximum nápadů. O jakékoli návrhy na to, jak bychom mohli v současné situaci pomoct.
Studenty?
Studenty, pedagogy, kohokoli. Celou školu. Přes děkany jsem vyslal na všechny katedry signál, že přijímám návrhy, jak co nejrychleji vyřešit nedostatek zdravotnického materiálu. Protože mi bylo jasné, že kritický nedostatek přijde. Navíc jsem se už před koronavirovou krizí snažil vytyčit si pro ČVUT cíl, že škola bude schopna pomoct společnosti v případných krizových situacích. A tady se ta moje plánovaná aktivita najednou otevřela v plné šíři. Teď bylo na nás, ať se předvedeme.
Takže to, že by ČVUT výrazněji zasáhla do reality, byla vaše osobní vize už před pandemií?
Chtěl jsem, abychom jako vysoká škola mohli společnosti pomoct, když bude třeba. V tom ostatně vidím roli akademických institucí obecně. Aby se škola byla schopna sama o sebe postarat v krizové době. Ano, zajímá mě určitá senzitivita k potřebám občanů, má to přesný anglický termín „citizen awareness“. No a to se stalo. Mrknutím oka.
Před ostatními jste tedy měli náskok…
Říkal jsem si: Teď chceme a teď hlavně musíme. My jsme to tušili už od chvíle, když se něco začalo dít v Číně. Máme na ČVUT přibližně 160 čínských studentů, tak jsme hned vytvořili krizový výbor a zařídili, aby se nám sem po jarních prázdninách už nevrátili. Protože disponujeme velikými ubytovacími vysokoškolskými zařízeními, mezi lidmi na koleji by mohlo snadno dojít k exponenciálnímu transportu viru. To bylo už samo o sobě organizačně náročné, dříve než se tady, v Česku, koronavirus vůbec objevil. Snažili jsme se s čínskými studenty ze všech sil dohodnout, aby už zpátky do Česka nepřijížděli či aby zůstali v karanténě někde jinde. Ty, kteří byli někde na cestě do Prahy, jsme také zastavovali.
Spolupracoval jste s epidemiology ještě před tím, než se u nás objevil první případ koronaviru?
To ještě ne, použili jsme tehdy jen zdravý selský rozum. A také statistiku. Ty odhady jsme si řekli nejdříve sami, takže ČVUT reagovalo dřív než hygiena a další orgány státní správy. Potřebovali jsme být na tu situaci maximálně připraveni. Na ČVUT je 19 000 studentů, to je hodně. Několik stovek lidí, kdyby byli nakažení, by v tak velké skupině mohlo vytvořit velice nepříjemnou situaci. Brzy poté jsme ale poslali domů i české studenty: učit distančně jsme začali jako první, o dva dny dřív, než ministerstvo usoudilo, že je to tak správné pro celé Česko.
Říkáte tím, že se vývoj koronavirové infekce dal snadno predikovat?
Přesně tak. Tehdy před karanténou to všechno jelo podle exponenciálního vývoje, na který jsou tabulky. Dalo se přesně říct, za kolik dní se co stane. Také se to dlouho podle exponenciálního vývoje dělo. Dokud se nezačaly nosit roušky.
Je v celém tom shluku problémů nějaká neznámá, která vás rozčiluje?
Nevěděl jsem a dodnes nevím, což je frustrující, jaké jsou stavy státních zásob zdravotnického materiálu. Nevíme přesně, kolik a čeho je třeba. Začali jsme vyvíjet okamžitě, kolegové tady na druhé straně chodby začali vyrábět respirátory CIIRC RP95-3D; vývojový tým těchto respirátorů se už nyní stěhuje do továren, kde se bude vyrábět rychleji, a tudíž větší množství. Kolegové z COVID-19CZ zase přišli s nápadem úpravy masek ze šnorchlů, takže jsem se s nimi posadil a řekli jsme, že to zafinancujeme a že to tady na půdě ČVUT celé zorganizujeme. Ale pořád přesně nevíme, čeho a kolik je třeba. Kdybychom to věděli, pracovalo by se nám líp.
Stále i finančně jedete bez státní pomoci?
Stále bez státní pomoci. A myslím, že to tak ještě chvíli potrvá, protože využití programů státní podpory je velice pomalé. Než by ty státní peníze přišly, bude po všem. To my musíme už být dávno hotoví. Naším největším nepřítelem je čas.
Jak jste dokázal univerzitu takhle urychlit?
Pracuju s rezervou rektora ve výši 16 miliónů korun. To jsou peníze, které mohu získat proti svému podpisu. Vzhledem k současnému stavu, ne přímo výjimečnému, ale nouzovému, funguji tedy v nouzovém režimu a používám rezervu.
Kolik peněz z toho jste použil na šnorchlovací ochranné masky COVMASK?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
